Bitva u Mozgawy

Lešek Bílý podle Jana Matejka

V roce 1194 zemřel Kazimír II. Spravedlivý, do tohoto roku polský kníže.[1] Jeho nejstaršímu synovi Leškovi však bylo v té době pouze devět let, přičemž regentkou se stala jejich matka Helena Znojemská. Společně s bratrem Konrádem si Lešek nárokoval dědictví po otci, tedy Sandoměřsko a především Krakovsko, kde leželo hlavní město tehdejšího Polska, Krakov. Nároky na Krakov si však dělal také Měšek Starý, strýc Leška a v té době také nejstarší Piastovec. Knížetem se stal Lešek, jelikož polští velmoži preferovali nezletilého knížete před zkušeným vládcem Měškem. Měšek se tak rozhodl získat Krakov silou.

Obě strany měly mnoho spojenců. Na straně Leška stál krakovský kastelán Mikolaj Gryfita, vojsko ze Sandoměře vedené Goworkem a především Roman Haličský. Na Měškově straně stál jeho syn Boleslav Kujavský a jeho příbuzní ze Slezska, Měšek a Jaroslav. Celá bitva však byla rozdělena do dvou fází. V první fázi se střela vojska Romana Haličkého a Mikolaje Gryfity proti vojsku Měška Starého. Během této fáze bitvy zemřel, na následky rány oštěpem, Měškův syn Boleslav Kujavský. Smrtelně byl raněn také Měšek Starý, tomu se však podařilo z bojiště utéct. Zabito nebo zraněno bylo však i mnoho haličských bojovníků, včetně Romana. I přes velké ztráty na obou stranách skončila nerozhodně.

Ve druhé fázi bojovala vojska ze Slezska vedená Měškem Křivonohým a Jaroslavem Opolským proti sandoměřskému vojsku vedenému Goworkem. Goworek pravděpodobně zaútočil na slezské vojsko, ale byl zajat a poté vydán krakovskému biskupovi Pelkovi. I přes toto drobné vítězství se Lešek udržel na trůnu.

Po bitvě však změnil Měšek strategii na získání Krakova. Po třech letech vyjednávání se mu podařilo získat Krakov a stal se tak polským seniorem.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bitwa nad Mozgawą na polské Wikipedii.