Bitva u Kamenice nad Lipou

Úmrtí Jana Žižky z Trocnova 11. října 1424 u Přibyslavi vyvolalo mezi jednotlivými husitskými frakcemi, především mezi tábority a tzv. sirotky, ideové a posléze také bojové rozpory. Již roku 1424 spolu husitské svazy svedly první vzájemné bitvy, mj. u Strauchova dvora, na jaře roku 1425 se pak rozhořely boje především v jižních a východních Čechách, kde docházelo k vzájemnému obléhání a obsazování kališnických hradů. Začátkem roku byl pak z Žižkových sirotků v čele s Janem Roháčem z Dubé s táborským vojskem Jana Hvězdy z Vícemilic (zvaného též Bzdinka) utvořen silný bojový svaz, který převzal hlavní iniciativu bojů. Zamířil do východních Čech, kde s úspěchem ovládli či zničili řadu tvrzí, ovládli města Vysoké Mýto a Litomyšl či hrad Rychmburk.[1] Po dosažení těchto úspěchů se pokusili dobýt též umírněné Nové Město pražské, ale jejich útok proti hradbám uskutečněný 31. března 1425 ztroskotal.[2]

Po této akci zamířilo spojenecké vojsko, posílené kontingentem žatecko-lounského svazu, ke Slanému, který dobyli, pak postupovali k Roudnici a došlo k obležení hradů Žebráku a Točníku. Posádky obou pevností však náporu husitů odolaly a 5. května vojsko odtáhlo na Plzeňsko, kde dobylo vodní tvrz Švihov. V dalších dnech husité zamířili na Příbramsko, kde se zmocnili tvrze Obořiště (6. června). Následně se jednotlivé svazy rozešly a pokračovaly v bojích každý na svou pěst.[3] Hvězda se pak se svým svazem vydal k Sedlčanům, opět na Plzeňsko, a v polovině září pak jeho voj ve spojení s tábority oblehl Mladou Vožici, bráněnou Maternou z Ronova. Pětitýdenní obléhání bylo pro husity úspěšné, v jeho závěru byl však Jan Hvězda smrtelně postřelen a o dobytí Vožice se již dozvěděl na lůžku. Zprávu o sepsání tzv. Vršovického míru mezi sirotky a tábority ve Vršovicích u Prahy již nejspíše nedostal, neboť zemřel 17. nebo 18. října 1425. Do čela svazu byl pak postaven jako vrchní hejtman Bohuslav VI. ze Švamberka.

Nedlouho po zprávách o smíru se táboritsko-sirotčí svaz vydal k tažení směrem na Moravu s úmyslem podpořit táboritskou posádku třebíčského kláštera, na který se chystal útok. Rozhodli se postupovat jihovýchodním směrem ke Kamenici nad Lipou, která byla v držení Menharta z Hradce, umírněného utrakvisty a zároveň nepřítele radikálů. (S Janem Hvězdou se Menhart střetl již roku 1423 v bitvě u Horních Dubenek.)

Mezi husitským svazem a vojskem Menharta z Hradce pak došlo 31. října v okolí rybníka Kalich[4] poblíž Kamenice k polnímu střetu, ve kterém byl Menhart se svými muži poražen a zahnán k ústupu. Část jeho vojska se uchýlila do kamenického hradu, který se však byl nucen po krátkém obléhání vzdát, následkem čehož byl husity pobořen.[5]

Přesné zprávy o počtech padlých nejsou dochovány, lze však předpokládat, že Menhartovo vojsko v bitvě utrpělo znatelné ztráty. Střetu této velikosti se v dobovém kontextu mohlo celkově účastnit několik set, maximálně několik tisíc bojovníků.

Krátce poté bylo husitské vojsko odraženo při útoku na Počátky, které Menhart z Hradce se svou posádkou uhájil. V listopadu se u Moravských Budějovic spojilo s vojskem Pražanů Zikmunda Korybutoviče, které pak svou silou zaplašilo výpad vojsk Zikmunda Lucemburského a Albrechta Habsburského do Čech. Bohuslav ze Švamberka pak vedl svůj svaz na výpad do Rakouska k příhraničnímu městu a hradu Retz,[6] nedaleko Znojma. Brzy nato však utrpěl při obléhání zranění obličeje následkem vystřeleného šípu a po několika dnech zemřel. Retz se nicméně podařilo dobýt. Výprava se poté vydala zpět na Moravu a Švamberkovy ostatky přenesla do Moravského Krumlova k pohřbení.[7] Boje pak přes zimu až do roku 1426 utichly.