Bitva u Stockachu (1800)

Francouzská armáda začala 25. dubna přecházet Rýn. 30. dubna vytvořila mohutnou linii na spojnici Waldshut – Sankt-Blasien – Neustadt. 1. května se pravé křídlo posunulo do prostoru Halau a ocitlo se tak 30 kilometrů od hlavní rakouské doplňovací a zásobovací základny ve Stockachu. Levé křídlo bylo ve stejné vzdálenosti od Krayova hlavního stanu ve Donaueschingenu. 2. května se záložní sbor předsunul před střed a celá armáda postoupila od západu a jihozápadu k trojúhelníku Stockach – Engen – Moeskirch, kde došlo následující den k bitvě.

3. května 1800 postupoval Lecourbův sbor směrem ke Stockachu. Pravá Vandammova divize postupovala na Wahlwies. Střední Montrichardova divize postupovala přímo na Stockach. Levá Lourgesova divize postupovala na Aach, tedy do prostoru mezi Stockachem a Engenem. Vandamme narazil v lesnatém terénu na rakouský předvoj, který kladl odpor, dokud Francouzům nepřispěchala na pomoc Montrichardova divize. Teprve potom Rakušané ustoupili do obranného postavení u Stockachu. Tomu velel francouzský emigrant, kníže de Vaudémont, který měl k dispozici 12 000 mužů, na poslední chvíli posílených jezdectvem a dělostřelectvem. Rakouské jezdectvo se po úvodním boji s francouzským stáhlo, aby uvolnilo pole pro dělostřelectvo a rakouské střelce. Ti odvedli dobrou práci a donutili francouzské jezdectvo k ústupu.

V té době Molitorova brigáda z Vandammovy divize nebezpečně postupovala mezi Stockach a Bodamské jezero, čímž nebezpečně obcházela Vaudémontův levý bok. Vaudémont ho začal posilovat, ale po útoku Montrichardovy divize na střed svého postavení byl donucen začít pomalu ustupovat. Nejprve ustupoval směrem k hlavním Krayovým silám, ale v tom mu zabránila Lourgesova divize. Pak začal ustupovat dvěma směry, a to k severu na Moeskirch a k severovýchodu na Pfullendorf. Lecourbův sbor pak obsadil Stockach, kde zajal 3 až 4 tisíce mužů a získal 9 děl a obrovské sklady a arzenály.

Současně s bojem u Stockachu probíhal také boj u 20 kilometrů vzdáleného Engenu. Kray zde měl 45 000 vojáků a proti němu postupoval celý Moreaův záložní sbor a polovina Lorgesovy divize od Lecourbova sboru. Celkem asi 32 000 mužů.

Moreau se obával, že jeho síly nebudou stačit na prolomení rakouských linií, a proto povolal 25 km vzdálený Saint-Cyrův sbor. Na jeho příchod však nečekal a zaútočil Delmasovou a Bastoulovou divizí na rakouský střed u vesnice Welschingen a les, který s vesnicí sousedil. Po počátečních problémech se Francouzům podařilo vesnici i les obsadit.

Klíčovým bodem před Engenem byla hora Hohenhowen (814 m.). Ta ležela na rakouském pravém křídle a na ni zaútočily Leclercova a Richespansova divize. Kray však útok na toto místo předpokládal a na jeho obranu se dobře připravil. O toto místo se sváděly nejprudší boje. Okolo šesté hodiny večer přišly Krayovi zprávy o blížícím se Saint-Cyrovu sboru. Kray na to reagoval pokusem o rozhodující útok a zaútočil na Francouzi obsazenou ves Welschingen. Francouzům se však jeho útok podařilo odrazit. Aby Moreau Welschingenu odlehčil, nechal Bontempsovu brigádu zaútočit na ves Ehingen na rakouském levém křídle. Uherským granátníkům se však Bontempsův postup podařilo zastavit a nakonec každé armádě patřila polovina vesnice. Dosud se bitva vyvíjela nerozhodně a Saint-Cyrův sbor stále ještě nedorazil. Byl to důsledek Krayova odloučení části sil pod velením podmaršálka Nauendorfa, které Saint-Cyrův postup úspěšně zpomalovaly.

Až za soumraku se Richespansova divize dostala na vrchol Hohenhowenu a Kray, který už věděl o porážce u Stockachu, začal ustupovat. Za sebou nechal 20 děl a asi 7 000 zajatců. Ztráty na životech byly na obou stranách vyrovnané. Jedním z padlých byl i podmaršálek Andreas, hrabě Karaiczay (též Karácsay) de Wallje-Szaka.