Bitva u Chlumce nad Cidlinou

Zámek Karlova Koruna

Po sedmileté válce byla hospodářská situace říše řízené císařovnou Marií Terezií značně neutěšená. V letech 1770 až 1772 vypukl v zemi hladomor, venkované byli přitom povinni robotou. Počátkem roku 1775 začaly v pohraničních oblastech říše, na Teplicku, Broumovsku a Náchodsku a postupně se šířily do celého vnitrozemí. Ohniska povstání vznikají v horských a podhorských oblastech, ve kterých je situace po hladomoru nejsvízelnější. V únoru 1775 začalo na Náchodsku působit selské „guberno“ pod vedením rtyňského rychtáře Antonína Nývlta, svobodného rychtáře, hospodáře, který se stal zároveň vyjednavačem s vrchností a rozdíl od jiných rychtářů umírňoval lidové vášně. Selské guberno vydalo narovnání, které upravovalo robotu a vydávalo vzory rozpisů robot. Působilo na devíti panstvích a bylo považováno za hlavního podněcovatele selského povstání

20. března 1775 vypukly na Náchodsku a Chlumecku selské nepokoje, došlo k demolování vrchnostenských kanceláří a zámků, kdy se sedláci a rolníci vynucovali zrušení roboty. To bylo především podnícenou fámou, že existuje císařský patent o zrušení roboty, který ale vrchnost před poddanými tají. Povstání získalo v prvních dnech poměrně značnou podporu ve venkovských oblastech širokého Polabí.

24. března bylo vysláno několikasethlavé poselstvo do Prahy, kde chtělo jednat o robotních požadavcích, před branami města bylo však zastaveno vojskem vedeným Antonínem Nosticem, zajato a uvězněno v pražské Invalidovně a zbylí povstalci vyzváni přímým patentem císařovny, aby se rozešli domů a očekávali nové vyměřovací lhůty roboty. Po zprávách o neutuchajících nepokojích na Náchodsku bylo aktivizováno vojsko.

25. března dorazil dav improvizovaně ozbrojených sedláků k Chlumci nad Cidlinou, vlastněným rodem Kinských. Jejich mluvčím se stal Matěj Chára, rychtář v Obědovicích,[2] jedním z vůdců také Matěj Chvojka z Roudnice.[3] Ve městě se v té chvíli nacházelo jen 8 vojáků, měšťané proto zatarasili ulice barikádami a připravili se na útok povstalců. Chlumečtí se útoku ubránili, neboť na poslední chvíli vstoupily do města vojenské posily a odrazili útok vzbouřenců. Na bojišti byli usmrceni dva sedláci, další byli zatlačeni do Chlumeckého rybníka, kde se utopili, a 74 jich upadlo do zajetí.

Následujícího dne, v neděli 26. března, se sedláci pokusili o další útok se záměrem zámek vypálit. Ten však dopadl ještě hůře, než předchozího dne. Jakmile zahájily císařské jednotky střelbu a mezi sedláky se objevili první mrtví a ranění, začali ustupovat a nakonec se dali na útěk. Při tomto útoku bylo 5 mužů zabito, 3 utonuli a 211 bylo zajato. Na následky zranění zemřelo asi ještě dalších 16 mužů. Císařské vojsko pak ztratilo dva muže.[2] V následujících dnech nastalo zatýkání vzbouřenců.

Jakub Obrovský: Pomník selských bouří v Chlumci nad Cidlinou

Porážka povstaleckého davu u Chlumce znamenala faktický konec selského povstání ve východních Čechách. Vojsko zahájilo postup z Chlumce do Rtyně, kde byl bez boje zajat vůdce selského guberna Antonín Nývlt s celou řadou svých spolubojovníků. V následujících dnech byl pak dopraven do Hradce Králové a posléze do Prahy, kde 3. dubna s dalšími stanul před soudem. 9. dubna pak císařovna účastníky rebelie omilostnila tzv. generálním pardonem se snížením trestů za slib loajality.[4] Došlo pouze k sedmi exemplárním popravám za činy proti církevnímu majetku a svatokrádeže

I přes porážku povstání toto přispělo k urychlení procesu, který vedl k vyhlášení patentu o zrušení nevolnictví císaře Josefa II. z roku 1781.

V městském parku v Chlumci nad Cidlinou byl jako připomínka bitvy v období První republiky vztyčen Pomník selských bouří v podobě sochy selského povstalce s kosou upravenou do funkce sečné zbraně v nadživotní velikosti od sochaře Jakuba Obrovského.[5]