Bitva o Šanghaj (1937)

Vůdce Kuomintangu Čankajšek

Po obsazení Mandžuska Japonskem v roce 1930 rostly spory mezi Japonským císařstvím a Čínskou republikou. Po tzv. incidentu na mostě Marca Pola 7. července 1937 vypukla druhá čínsko-japonská válka. Japonsko zabralo bez velkého odporu rozsáhlé čínské území. Čína v té době nebyla schopna rozhodného odporu, protože se nacházela uprostřed občanské války mezi komunisty vedenými Mao Ce-tungem a nacionalisty z Kuomintangu. Kuomintang byl zpočátku podporován Německem v boji proti komunistům. Tato pomoc však byla zastavena, když se Německo stalo spojencem Japonska. USA a Spojené království v té době spíše sympatizovaly s Japonskem, které mělo spory se Sovětským svazem.

Čínští vojáci byli špatně vyzbrojení a hůře vycvičení než japonští vojáci. Jedna japonská divize zhruba odpovídala třem čínským divizím. Japonsko předpokládalo v Číně rychlé vítězství. Plánovalo dobýt Šanghaj do tří dnů a celou Čínu za tři měsíce.

Vůdce Kuomintangu generál Čankajšek předpokládal, že v Šanghaji dojde ve válce s Japonskem k rozhodujícímu obratu. Řada zemí, včetně USA a Spojeného království, měla v Šanghaji značný majetek. Čankajšek od nich očekával pomoc, protože jejich majetek byl v ohrožení. Kromě toho se domníval, že jeho vojáci jsou lépe připraveni na pouliční boje, než na boj v otevřeném bitevním poli.

Čínská barikáda na silnici

Japonští vojáci 20 km od Šanghaje

Bitvu o Šanghaj lze rozdělit na tři etapy:

Od 13. srpna do 22. srpna 1937 – 13. srpna se nedaleko Šanghaje vylodila japonská vojska. V první etapě války se Kuomintang snažil zastavit postup Japonců, aby se nedostali do centra Šanghaje. Čínští vojáci podávali proti předpokladům Japonců tvrdý odpor. 22. srpna se japonská třetí, devátá a jedenáctá divize vylodily v oblastech Chuansha, ShiZilin a Baoshan. Vzhledem k silné dělostřelecké podpoře z lodí čínská armáda nebyla schopna zahájit protiútok a musela ustoupit dál do města.

Od 23. srpna do 26. října 1937 – Nejprve zasáhlo do bojů ve městě asi 100 000 japonských vojáků. Později Japonsko zvýšilo počet vojáků až na 200 000 mužů. Dochází k prolomení obranných linií Kuomintangu probíhá tvrdý boj ve městě od domu k domu. Čínská obrana se pomalu hroutí pod tlakem.

Japonští vojáci v ruinách Šanghaje

Od 27. října do konce listopadu 1937 – Číňanům hrozí nebezpečí obklíčení. V polovině listopadu Kuomintang musel ustoupit, aby se jeho vojáci vyhnuli obklíčení. Japoncům se podařilo dobýt Šanghaj. Potom následovaly boje na trase z Šanghaje do Nankingu.

Bitva o Šanghaj byla prvním velkým střetem japonské agrese vůči Číně. Po řadě rychlých čínských porážek se konečně ukázalo, že vojáci Kuomintangu jsou schopni účinně zpomalit dosavadní rychlý postup nepřítele. Ale ztráty byly velké a odhaduje se, že Kuomintang ztratil zhruba třetinu svých vojáků. Následovala změna strategie, protože Kuomintang si do budoucna nemohl dovolit další tak velké bitvy proti Japoncům. Japonci si zase uvědomili, že jejich strategie bleskové války proti Číně selhává a měli proti očekávání velké ztráty. Nedlouho po bitvě se japonská armáda vydala na pochod směrem k Nankingu, kde Japonci nakonec zmasakrovali civilní obyvatelstvo. Podle odhadů bylo zabito až 300 000 civilistů (Nankingský masakr).