Biskupství Ösel-Wiek

Biskupství Ösel-Wiek nebo také Biskupství osilské (estonsky Saare-Lääne piiskopkond, německy Bistum Ösel-Wiek, dolnoněmecky Bisdom Ösel-Wiek, latinsky Ecclesia Osiliensis) bylo polo-autonomní knížectví zahrnující území dnešních estonských krajů Saaremaa, Läänemaa, Pärnumaa (západní část) a Hiiumaa.

Ruiny biskupského zámku v Haapsalu

Ruiny biskupského zámku s katedrálou v Haapsalu

Biskupství Ösel-Wiek Bisdom Ösel–Wiek Ecclesia Osiliensis ←  ←  1228–1560  →  → znak
geografie Mapa středověkého Livonska (Livonské konfederace), Biskupství Ösel-Wiek červeně
hlavní město:	Leal (Lihula), Perona (Vana-Pärnu), Hapsal (Haapsalu), Arensburg (Kuressaare)
obyvatelstvo
jazyky:	dolnoněmčina, estonština, latina
náboženství:	římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	církevní volená monarchie (knížecí biskupství)
mateřská země:	Terra Mariana Terra Mariana
státní útvary a území
předcházející: Hrabství Lääne Hrabství Saare následující: Dánské Estonsko Polské království (1385–1569)

Bylo založeno v roce 1228 Vilémem z Modeny, legáta papeže Řehoře IX. jako kompromis mezi Římem a Řádem mečových bratří. Hlavním městem bylo město Haapsalu, ve kterém byla katedrála svatého Mikuláše a biskupský zámek. Druhým významným městem byl Arensburg v kraji Saaremaa. Bylo jedním z pěti panství-členů Livonské konfederace.

Biskupství existovalo do roku 1560, kdy jej biskup Johannes V. von Münchhausen prodal Dánsku. Dánský princ Magnus Livonský byl zvolen biskupem 13. května 1560. Poté postoupil Wiek (územní část biskupské oblasti) na účet polsko-litevské unie, za to na oplátku obdržel zbývající část Saaremaa, která patřila do Livonské větve Řádu německých rytířů.[1][2]