Bièvre

Řeka měří 33 km, pramení u vsi Bouviers, která patří k městu Guyancourt a vzápětí protéká soustavou jezer. Následně protéká obcemi Buc, Jouy-en-Josas, Bièvres, Igny, Verrières-le-Buisson, Massy, Antony, Fresnes, L'Haÿ-les-Roses, Bourg-la-Reine, Cachan, Arcueil a Gentilly v departementech Yvelines, Essonne, Hauts-de-Seine a Val-de-Marne v hustě obydlených předměstích Paříže a nakonec protéká Paříží (přes 13. a 5. obvod), kde se na levém břehu na nábřeží Quai d'Austerlitz (poblíž Slavkovského nádraží) vlévá do Seiny. Nicméně již od města Antony teče Bièvre podzemním tunelem, který je součástí pařížských stok.

Na horním toku zůstaly břehy řeky až do 18. století, kdy zde vzniklo několik vodních nádrží, téměř nedotčené. Na rozdíl od dolního toku, kde docházelo ke kácení lesů v opatství Saint-Germain-des-Prés, Sainte-Geneviève a Saint-Victor a komendě Saint-Jean-de-Latran a v roce 1686 k výstavbě vodovodu na tehdejším královském panství Buc pro zásobování vodotrysků v parcích zámku Versailles. Bièvre byla lemována mnoha prádelnami, roztáčela několik mlýnů a v Jouy-en-Josas zásobovala manufakturu na sukno.

Koželužny na březích řeky

Střední tok řeky mezi městy Antony a Gentilly byl od roku 1900 nejprve částečně sveden do podzemního kanálu a od 30. let do roku 1956 pak byl celý úsek mezi Arcueil a Cachan umístěn do podzemí.

Dolní tok na území dnešní Paříže byl již ve středověku ovlivněn lidskou činností. S rostoucím osídlením se na břehu řeky stavěla jatka, koželužny a barvírny, které řeku používaly jako odpadní stoku. Do řeky byly svedeny i další odpadní strouhy z okolí. Proto byla řeka z hygienických důvodů v 19. století svedena do podzemního kanálu. Dnes již nejsou na povrchu žádné stopy po její existenci, s výjimkou několika topografických názvů jako Rue du Moulin-des-Prés (ulice Mlýna v lukách), Rue Glacière a stejnojmenná stanice metra - ledárna podle místa, kde se získával v zimě led do sklepů, Rue Croulebarbe (název mlýna) nebo Rue du Fer-à-Moulin (ulice Železného mlýna).

Horní tok řeky Bièvre je oblíbenou rekreační oblastí. Na předměstí je proto snaha vytvořit podél řeky síť pěších a cyklistických stezek. První trasa o délce asi jeden kilometr byla otevřena v roce 2000 mezi Verrières-le-Buisson a Massy.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bièvre (Fluss) na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bièvre na Wikimedia Commons