Biblioteca Marciana

Myšlenka na vybudování veřejné knihovny v Benátkách pochází již z roku 1362 od básníka Francesca Petrarky, který svůj návrh podpořil darem svých knih. Jeho návrh byl však Velkou radou města dočasně odmítnut, protože nebylo pro knihovnu nalezeno vhodné místo.[1] Roku 1468 poskytl kardinál Basilius Bessarion budoucí knihovně 1000 svazků, což byl pro stavbu knihovny významný impuls.[2]

Hlavní sál knihovny

Stavba knihovny však započala až roku 1537 a jejím vedením byl pověřen architekt Jacopo Sansovino. Během stavby se roku 1545 zřítila část klenby nad hlavním sálem a Sansovino byl uvězněn. Po propuštění musel stavbu opravit na vlastní náklady. Po jeho smrti roku 1570 stavbu v letech 1582–1591 dokončil Vincenzo Scamozzi. Roku 1603 byl vydán dekret, že z každého tisku v Benátkách musí být jeden kus věnován knihovně.[3][4]

Knihovna je považována za Sansovinovo mistrovské dílo. Na budově je řada soch znázorňujících mytologická božstva. Vnitřek knihovny vyzdobili významní italští malíři jako byl Tintoretto, Veronese, Tizian a Jacopo de' Barbari. Strop vyzdobili mladí malíři, kteří na něm vypodobnili antické bohy ztělesňující umění a ctnosti.[4]

V knihovně je uloženo třináct tisíc manuskriptů, šest set tisíc tištěných knih, dvacet pět tisíc inkunábulí (nejstarších prvotisků) a dvacet čtyři tisíc děl ze 16. století. Nejvzácnějšími exponáty jsou dva kodexy Iliady od Homéra z 10. a 11. století a dále řecké, arabské a latinské rukopisy.[4]

Knihovna dodnes plní funkci veřejné knihovny. Její hlavní sál je však používán pro různé výstavy a v dolní části knihovny jsou kavárny.[4]