Bičenka poševní

Bičenka poševní (Trichomonas vaginalis) lidově též zvaná pošvík, je anaerobní čtyřbičíkatý parazitický prvok s kosmopolitním výskytem. Má přeměněné mitochondrie zvané hydrogenozomy. Parazituje v pohlavních orgánech žen a způsobuje lidskou urogenitální trichomoniázu. Žije také v močové trubici mužů, zde ale onemocnění způsobuje velmi vzácně. Přenáší se pouze pohlavním stykem. Infekčním stádiem je trofozoit.

Bičenka poševní
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
ŘíšeExcavata
Kmenbičenkovci (Parabasalia)
Třídabičenky (Trichomonadea)
Řádtrichomonády (Trichomonadida)
ČeleďTrichomonadidae
Rodbičenka (Trichomonas)
Binomické jméno
Trichomonas vaginalis
Donné, 1836
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morfologie

Bičenka poševní má čtyři přední bičíky a jeden zpětný, který vytváří na boku těla krátkou undulující membránu. Undulující membrána slouží k pohybu a je podložena zpevňující kostou. Dosahuje velikosti až 32 × 14 ųm. Středem těla se táhnou zpevňující vlákna tvořící podpůrný sloupek (axostyl). Golgiho komplex je parabazálními fibrilami propojený s jádrem a vytváří tak parabazální aparát.

Životní cyklus
Vývojový cyklus bičenky

Bičenka poševní žije v urogenitální soustavě člověka, kde se živí bakteriemi, buněčným detritem a erytrocyty.[1] Rozmnožuje se mitotickým dělením. Jedná se přitom o speciální mitotické dělení nazývané kryptopleuromitóza.

Nevytváří cysty a je tedy schopná přežít pouze 24 hodin v moči, ve spermatu, nebo ve vodě. Na předmětech znečištěných kontaminovanou tekutinou přežívá 1–2 hodiny.[zdroj?]

Přenos je přímý – z hostitele na hostitele bez využití vektora a bez toho, aby parazit prodělal vývoj ve vnějším prostředí. K přenosu dochází při nechráněném pohlavním styku infikovaného a neinfikovaného člověka.

Trichomoniáza

Bičenka u žen způsobuje rozvrat poševní mikroflóry. Vyvolává gynekologické záněty spojené s výtokem. Toto onemocnění se nazývá trichomoniáza. Bez léčení sice trichomoniáza poleví, ale může se opakovat, zejména v těhotenství, kdy může vyvolat předčasný porod. Dlouhodobý zánět může skončit i sterilitou a to i u mužů, pokud se u nich nákaza bičenkou poševní projeví.V případě patogennity bičenky poševní u mužů jsou pak klinickými projevy trichomoniázy zánět prostaty a nadvarlat. Onemocnění také u nakažených zvyšuje citlivost vůči viru HIV.[2]

Diagnostika

Trichomonas vaginalis je zpravidla diagnostikována pomocí roztěru poševního sekretu. Kromě toho je možné ji pozorovat pod mikroskopem přímo.[1] Při využití primerů specifických pro GENBANK/L23861 lze bičenku diagnostikovat i pomocí metody PCR.

Léčba

K léčbě se užívá metrodinazol a ornidazol, přičemž jsou léčeni i sexuální partneři nemocných trichomonázou, pro případ, že by byli asymptomatickými přenašeči. Reinfekce je možná, prevencí je používání kondomů.[2]

Výskyt

Celosvětová zdravotnická organizace WHO odhaduje počet nákaz bičenkou poševní na celém světě na 180 milionů případů ročně, přičemž přibližně v 50 % případů nedojde k rozvoji trichomonázy. Aktuálně je nakaženo zhruba 160 milionů lidí.[zdroj?]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trichomonas vaginalis na anglické Wikipedii.

  1. FÖRSTL, Miroslav. Praktický atlas lékařské parazitologie. Nucleus HK, 2003. ISBN 978-80-86225-38-8.
  2. VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. (Vyd. 1.) ISBN 978-80-7387-008-9.

Literatura
  • VOLF, P.; HORÁK, P, et al. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.

Externí odkazy
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.