Bezosetka štětinovitá

Bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea) je planě rostoucí, vlhkomilná, drobná bylinka. Je jediným druhem rodu bezosetka rostoucí v české přírodě.

Bezosetka štětinovitá
Bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďšáchorovité (Cyperaceae)
Rodbezosetka (Isolepis)
Binomické jméno
Isolepis setacea
(L.) R.Br., 1810
Synonyma
  • Schoenoplectus setaceus
  • Scirpus setaceus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres bezosetky štětinovité

Rozšíření

Druh je disjunktně rozšířen v Evropě, Asii, Africe, Severní Americe i Austrálii. V Evropě je výskyt omezen ze severu linii Britských ostrovů, jihem Skandinávie a Pobaltím, z jihu pak severem Španělska, Alpami, severem Apeninského poloostrova a Balkánským poloostrovem. Směrem na východ zasahuje v malých arelách až do Střední Asie, Číny a do západní Sibiře.

V České republice se vyskytuje nerovnoměrně a nepravidelně, nejvíce lokalit se nachází v západní části republiky a v rybnikářských oblastech.

Ekologie

Typická rostlina často zaplavovaných míst nebo obnažených den rybníků. Vyrůstá na vlhkých lesních cestách, holých březích vodních toků nebo nádrží i na místech v rozlivových oblastech potoků a řek. Vyhovují ji těžké, ulehlé a nevápněné půdy. Často se na stanovištích vyskytuje jako pionýrská rostlina která mezi vzrostlejšími a agresivnějšími druhy neobstojí.

Popis

Jednoletá rostlina rostoucí v hustém trsu a vyrůstající obvykle do výšky 5 až 15 cm. Z kratičkého oddenku roste trs přímých, niťovitých a na průřezu oblých lodyh. U báze jsou načervenalé listové pochvy bez čepelí, výše postavené mají čepele krátké a štětinovité. Fotosyntézu zajišťují jen zelené lodyhy.

Tenké lodyhy jsou nahoře zakončené jedním až čtyřmi vejčitými, nahnědlými klásky které tvoří stažený vrcholový kružel. Pod květenstvím je dlouhý listen rostoucí vzhůru a přerůstající kružel působící dojmem bočního. Přisedlé, vejčité klásky bývají dlouhé asi 3 mm a obsahují 10 až 40 květů. Plevy jsou vejčité, tupé, krátce špičaté, červenohnědé a mají zelený kýl. Oboupohlavné květy jsou bezobalné a mají tři tyčinky a čnělku s trojklanou bliznou. Kvetou od červnu do září.

Plodem je světle hnědá, trojboká nažka, menší než 1 mm, která je podélně vynikle žebrovatá. Rostlina se rozmnožuje výhradně pomoci těchto nažek, ty si podržují schopnost vyklíčit i za několik let, až nastanou příhodné klimatické podmínky. Ploidie je 2n = 28. Druh je jen těžko zaměnitelný, hlavními poznávacími znameními jsou drobné rozměry, trávovitý vzhled a zdánlivé postranní klásky.

Ohrožení

Bezosetka štětinovitá se vyskytuje na svých stanovištích velmi nepravidelně. V závislosti na vhodných klimatických podmínkách může některým rokem vyrůst ve větším množství, naopak v suchých létech se nemusí objevit ani jediná rostlinka. Tyto celkem nenápadné populace mohou být lehce zničené vysušením dané mokřiny, stavební činnosti nebo užitím většího množství chemickým přípravků na okolních polích.

V „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ je bezosetka štětinovitá zařazena mezi ohrožené druhy (C3) květeny ČR.[2][3][4][5]

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. CIBULKA, Radim. Salvia: Bezosetka štětinovitá [online]. Salvia o. s. – sdružení pro ochranu přírody, Praha 5, rev. 23.11.2013 [cit. 2015-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. (česky)
  3. DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Bezosetka štětinovitá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.12.2008 [cit. 2015-05-07]. Dostupné online. (česky)
  4. Flora of North America: Isolepis setacea [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Wilde planten: Isolepis setacea [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2015-05-07]. Dostupné online. (nizozemsky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.