Berta Havlíčková-Liebscherová

Narodila se na Šumavě v malebné obci Lovčice v rodině fořta Antonína Havlíčka a jeho ženy Marie Krchsové. Dětství i mládí prožila uprostřed přírody, které zásadně ovlivnila její tvorbu, neboť jedním z hlavním motivů její tvorby byly motivy květin. Po absolvování základního vzdělání odešla v roce 1877 do Prahy na Vyšší dívčí školu, kde byli jejími učiteli V. Gabler, malíř S. H. Pinkas a teoretik umění O. Hostínský. Během dvouletého studia na této škole se setkala mimo jiné i s Eliškou Krásnohorskou a Otylií Sklenářovou-Malou. Účastnila se pravidelně akcí pořádaných Americkým klubem dam V. Náprstka a přednášek a koncertů pořádaných Uměleckou či Měšťanskou besedou. Po ukončení školy se vrátila na několik let do Lovčice a po smrti své matky v roce 1887 odjela opět do Prahy, kde se přihlásila k řádnému studiu na Uměleckoprůmyslové škole. Zde studovala v letech 1887–1891 na dámském oddělení pro kreslení u prof. J. Schikanedra, F. Ženíška, J. V. Myslbeka či Adolfa a Karla Liebschera. Později se stala žákyní Hermíny Laukotové, kde se věnovala figurální malbě, a rovněž navštěvovala krajinářskou školu Karla Liebschera. V roce 1891 na pražské Jubilejní výstavě byly její práce zastoupeny v expozici žákyň Uměleckoprůmyslové školy.

Po absolutoriu na UMPRUM se stala asistentkou a později i zástupkyní profesora S. H. Pinkase na Vyšší dívčí škole v Praze. V roce 1895 se podílela na přípravě expozice lidového vyšívání pro Národopisnou výstavu českoslovanskou. Do této doby spadá i její přátelství s rodinou sochaře B. Schnircha, osobně poznala architekta J. Fantu a bratry Liebscherovy a také se poprvé setkala se svým pozdějším manželem Františkem Liebscherem. V 90. letech se podílela na ilustracích pro knihu "Dějiny kroje v zemích českých" autorů Z. Wintra a Č. Zíbrta a také ilustrovala učebnici Dr. J.Reinsberga "O soudní medicíně".

V roce 1897 získala po mnoha peripetiích definitivu a stala se tak první středoškolskou profesorkou v tehdejším Rakousko-Uhersku. V následujícím roce se provdala[3] za Františka Liebschera a odešla s ním do Chrudimi, kde pracovala v charitativní činnosti, aktivně se účastnila kulturního života a věnovala se i vlastní malířské tvorbě. V roce 1906 se vrátila s manželem do Prahy, kde nadále vyvíjela uměleckou činnost a podporovala svého manžela, který byl též umělecky činný. V roce 1935 ovdověla. Na sklonku života se věnovala krom jiného psaní autobiografie. Zemřela v Praze roku 1954 a pohřbena je na Olšanských hřbitovech[1].

V roce 1946 se uskutečnila její první samostatná výstava, kterou uspořádala Krásná jizba. Výstava dokumentuje její tvorbu, věnovanou především malbám krajin a květinových zátiší.