Bernd a Hilla Becherovi

Fotografie jsou koncipovány velmi konkrétně. V jejich technice záznamu preferují centrální perspektivu, objekty jsou fotografované zepředu, žádné zkreslení, žádnou lidskou stafáž a zataženou oblohu a lehké sluneční světlo. S tím i detaily precizní reprodukce, používají velkoformátovou kameru o rozměrech filmového pole 13 x 18 cm. Kompozice obrazu dává také díky detailní kresbě povrchové struktury a centrálně umístěné stavby vystoupit.

Bernd Becher studoval v letech 1953 až 1956 na Státní akademii výtvarných umění ve Stuttgartu malbu a také u Karla Rössinga a v letech 1959-1961 Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu obor typografie. Hilla Becherová absolvovala v Postupimi studium fotografie. S fotografováním začala již jako dítě. Za umělce, který ji ovlivnil považovala Augusta Sandera. Hilla Becherová studovala v letech 1958 až 1961 na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu výtvarnou fotografii. Hilla a Bernd Becherovi se vzali v roce 1961.

Bernd Becher již před studiem začal malovat průmyslové památky. Souběžně s tím sbíral kontaktní kopie průmyslových budov. Pro dokumentaci a jako předlohu pro své kresby a malby si od roku 1957 pořizoval fotografické záběry staveb. Od fotografických koláží a kreseb přešel společně s Hillou Becherovou k čisté fotografické dokumentaci.

Bernd a Hilla Becherovi začali společnou fotografickou praxi již během studia. Stanovili si za svůj cíl dokumentovat průmyslové stavby, které byly typické pro jejich generační dobu a často hrozila jejich demolice.

Šlo jim s výjimkou dokumentace siegerlandských hrázděných budov vždy o průmyslová výrobní zařízení a takové průmyslové budovy, které mají souvislost s výrobou zboží. Charakteristické pro jejich "zpracování" je často pořízení šesti, devíti, dvanácti nebo i více fotografií stejného objektu z různých úhlů s pevně stanovenými různými úhly. Vytvářeli tak "typologie" průmyslových budov.

Bernd a Hilla Becherovi dokumentovali ve svém stylu hrázděné domy v Siegerlandu, industriální zařízení v Porúří, Nizozemsku, Belgii, Francii (obzvláště v Lontrinsku), Spojeném království (především ve Walesu) a v USA, ale fotografovali také vodárenské věže a plynojemy. S ohledem na ocelovou a uhelnou krizi v 70. a 80. letech fotografovali mnoho budov, které krátce nato navždy zmizely. Výsledkem jejich práce byla unikátní sbírka rozmanitých průmyslových staveb.

Bernd a Hilla Becherovi pro průmyslovou architekturu používali pojem "nomádská architektura" – po výstavbě za čas následovala demolice těchto objektů, v zájmu zužitkování kapitálu a získání výhod (citace: Kočovné národy nezanechaly ruiny). V tomto smyslu se Becherovi považovali za archeology průmyslové architektury – jejich práce byla hledáním kořenů a zároveň kulturní antropologie.

Fotografické dílo Bernda a Hilly Becherových je z fotografického hlediska ve smyslu pořizování sérií zařazována k Nové věcnosti. Z hlediska obrazového výtvarného umění se považuje za jedno z prvních konceptuálních umění.

Díky svým fotografickým cyklům získali uznání a popularitu. Prostřednictvím společné výstavy "Prospekt" v Düsseldorf společně s konceptuálními umělci a umělci tvořícím minimalistické umění byla jejich práce brzy uznávána světovými umělci na mezinárodní úrovni. To vše se stalo v době, kdy zejména v Evropě neměla fotografie jako umělecké médium žádné uznání (na rozdíl od USA, kde v té době již působili například Stephen Shore nebo William Eggleston).

Pro Spojené státy objevila dílo dvojice Ileana Sonnabend a v roce 1973 uspořádala ve své newyorské Galerii Sonnabend jejich první výstavu. Ve stejném roce byly jejich práce vystaveny v Paříži.

Bernd Becher převzal na Kunstakademie Düsseldorf v roce 1976 profesuru z fotografie, avšak při vyučování a vzdělávání studentů působili společně jako pár. Vychovali mnoho fotografických osobností známých jako „Becherova škola“ nebo „Düsseldorfská fotografická škola“[4], kteří jsou dnes z mezinárodního hlediska vynikajícími zástupci německé fotografie. Mezi ně patří Andreas Gursky, Candida Höfer, Axel Hütte, Thomas Ruff, Jörg Sasse, Thomas Struth, Petra Wunderlich a Tata Ronkholz.[3]

Kromě své fotografické práce byli známí svými protesty proti demolici důlního závodu Zollern II v Dortmundu. Dávali ve své době impuls pro jiný vztah k průmyslovým budovám, které nebyly považovány za památky z oblasti průmyslové kultury nebo pozdějšího přístupu světového kulturního dědictví UNESCO. Na základě toho dokumentoval jejich student Martin Rosswog v letech 1985/1987 život a dílo horníků dolu Zollern II/IV.

Bernd a Hilla Becherovi jsou se svými pracemi zastoupeni v mnoha evropských a amerických muzeích a také v mnoha soukromých sbírkách.

Bernd Becher zemřel 2. června 2007 během těžké operace v nemocnici v Rostocku ve svých 75 letech. Hilla Becherová pak 10. října 2015 v Düsseldorfu.

• 1964 – Galerie Ruth Nohl, Siegen, Německo
• 1967 – Staatliches Museum für Angewandte Kunst, Mnichov, Německo
• 1967 – Kunstakademie Charlottenburg, Kopenhagen, Dänemark
• 1968 – Städtisches Museum, Mönchengladbach, Německo
• 1968 – University of Southern California, Los Angeles, USA
• 1969 – Kunsthalle Düsseldorf, Německo
• 1970 – Moderna Museet, Stockholm, Švédsko
• 1970 – Städtisches Museum, Ulm, Německo
• 1971 – Kabinett für aktuelle Kunst, Bremerhaven
• 1972 – documenta 5, Kassel, Německo
• 1974 – Museum of Contemporary Art, La Jolla California, Kalifornie, USA
• 1974/75 – Arts Council, London (Putovní výstava po pěti anglických muzeích)
• 1975 – Museum of Modern Art, New York City, USA
• 1977 – XIV. Internationale Biennale, São Paulo, Brasilien
• 1977 – documenta 6, Kassel, Německo
• 1982 – documenta 7, Kassel, Německo
• 1984 – Von hier aus – Zwei Monate neue deutsche Kunst in Düsseldorf, Veletrhy Düsseldorf, Německo
• 1990 – Biennale di Venezia, Itálie
• 1990 – DIA Art Foundation, New York City, USA
• 1994 – Westfälisches Landesmuseum, Münster
• 1999 – SK Stiftung Kultur – Die Photographische Sammlung, Köln, Německo
• 2002 – Documenta 11, Kassel, Německo
• 2002 – Sammlung Essl, Klosterneuburg, Rakousko
• 2004 – Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen K21, Düsseldorf (Putovní výstava: Paříž, Hamburg, München, Berlín)
• 2005 – Hamburger Bahnhof – Museum für Gegenwart, Berlín
• 2006 – SK Stiftung Kultur – Fotografická sbírka, Köln, Německo
• 2008 – Museum of Modern Art, New York City, USA
• 2010 – Josef-Albers-Museum, Bottrop (Bernd und Hilla Becher: Bergwerke und Hütten – Industrielandschaften.)[5], návazně v roce 2011 Stadtmuseum München a 2011/12 Fotomuseum Winterthur
• 2010 – Solomon R. Guggenheim Museum, New York City, USA
• 2010 – Zeche Zollverein, Essen (Bernd und Hilla Becher: Ruhrblicke)
• 2012 – Galerie Rudolfinum Praha, Bernd & Hilla Becher: Doly. Hutě., 22. 3. 2012 až 3. 6. 2012, kurátor: Petr Nedoma

• Fördertürme, Bernd a Hilla Becher, Schirmer/Mosel 1985, ISBN 3-88814-173-7
• Bernd und Hilla Becher. Typologien., Bernd a Hilla Becher, Schirmer/Mosel 1990, ISBN 3-88814-417-5
• Pennsylvania Coal Mine Tipples, Bernd a Hilla Becher, Schirmer/Mosel 1991, ISBN 3-88814-408-6
• Gasbehälter, Bernd a Hilla Becher, Schirmer/Mosel 1993, ISBN 3-88814-493-0
• Grundformen, Bernd a Hilla Becher, Thierry de Duve (Hrsg.), Schirmer/Mosel 1993, ISBN 3-88814-704-2
• Fabrikhallen, Bernd a Hilla Becher, Schirmer/Mosel 1994, ISBN 3-88814-730-1
• Wassertürme, Bernd a Hilla Becher, Schirmer/Mosel 1998, ISBN 3-88814-255-5
• Bergwerke, Bernd a Hilla Becher, Architekturmuseum Basel 1998, ISBN 3-905065-02-9
• Fachwerkhäuser des Siegener Industriegebietes, Bernd a Hilla Becher, Schirmer/Mosel 2000, ISBN 3-88814-005-6
• Industrielandschaften, Bernd a Hilla Becher, Schirmer/Mosel 2000, ISBN 3-8296-0003-8
• Serien Bernd & Hilla Becher, Bernd a Hilla Becher a Anne Grigoteit, Schmidt/Mainz 2000, ISBN 3-87439-460-3
• Hochöfen, Bernd und Hilla Becher, Schirmer/Mosel 2002, ISBN 3-88814-352-7
• Typologien industrieller Bauten, Bernd a Hilla Becher et.al., Schirmer/Mosel 2003, ISBN 3-8296-0092-5
• Bernd und Hilla Becher Leben und Werk, Susanne Lange, Schirmer/Mosel 2005, ISBN 3-8296-0175-1
• Getreidesilos, Bernd a Hilla Becher, Schirmer/Mosel 2006, ISBN 3-8296-0256-1

• 1994 – Goslarer Kaiserring
• 1990 – Zlatý lev, Biennale di Venezia
• 2002 – Erasmuspreis, Praemium Erasmianum, Amsterdam
• 2004 – Hasselblad Award, Göteborg, Švédsko
• 2004 – Nositelé ocenění Kultursalon Düsseldorf e. V.
• Cena za kulturu Německé fotografické společnosti