Bernard Montgomery

Do armády vstoupil ve dvaceti letech. Bojoval v první světové válce, mimo jiné v první bitvě u Ypres, kde byl zraněn, a v bitvě na Sommě. Obdržel DSO a válku zakončil v hodnosti plukovníka. Po válce sloužil v Irsku, Palestině a Indii, mezi tím se v roce 1927 oženil s Elizabeth Caver. 5. srpna 1938 byl povýšen do generálské hodnosti.

Montgomery v severní Africe

V době propuknutí druhé světové války velel části britského expedičního sboru dislokovaného v Belgii (1939–1940), jeho nadprůměrnému výkonu je přičítána úspěšná evakuace jeho mužů jakož i řady dalších od Dunkerque. V srpnu 1942 převzal velení britské 8. armády v severní Africe a porazil německé síly v bitvě u El Alamejnu. Vytlačil německé jednotky z Egypta a Libye až k Tunisu, kde spojil své úsilí s americkými jednotkami vyloděnými v Alžíru. V únoru přešly Montgomeryho síly pod velení amerického generála Eisenhowera a zúčastnily se dobytí Tunisu a invazí na Sicílii a do Itálie.

V roce 1944 byl Montgomery povýšen do hodnosti polního maršála a velel spojeneckým silám během vylodění v Normandii v červnu 1944. Od srpna téhož roku vedl britské jednotky, které osvobodily Belgii. V září 1944 sice neuspěl s operací Market Garden, při níž se pokusil obsadit mosty v Arnhemu a Nijmegenu přes řeku Rýn. Jeho jednotky zakrátko vpadly do severního Německa a vstoupily do Dánska. Do února 1946 stál v čele britské okupační správy v Německu, poté se stal náčelníkem generálního štábu Britského impéria. Téhož roku mu byl udělen titul 1. vikomt Montgomery z Alamejnu.

V dubnu 1951 se stal zástupcem nejvyššího velitele NATO. 18. září 1958 odešel do výslužby. Byl anglický poválečný hrdina.