Bente Kahan

Bente Kahan (* 23. září 1958 Oslo) je norská židovská sólová zpěvačka, herečka, muzikantka, režisérka a dramatička, která je známá svými ztvárněními a produkcemi jidiš lidové (chasidské) hudby a divadelních her. Od roku 2002 žije a pracuje v Polsku.

Bente Kahan
Bente Kahan
Narození23. září 1958
Oslo, Norsko Norsko
VzděláníTelavivská univerzita, American Musical and Dramatic Academy v New Yorku
Alma materTelavivská univerzita, American Musical and Dramatic Academy v New Yorku
Povolánísólová zpěvačka, herečka, muzikantka, režisérka a dramatička
Aktivní roky80. léta 20. století – do současnosti
Domovské městoVratislav
Známá jako„Královna jidiš písní“[1]
OceněníCena norského ministerstva kultury (1990); Cena slezské kultury (2010); Řád znovuzrozeného Polska (2013); The Brückepreis (2019)
ChoťAleksander Gleichgewicht
Děti4 (dcery a synové)
Rodičeotec: Hermann Kahan[p 1]
Webhttps://bentekahan.eu/
Hudební žánry: klezmer, zpívaná poezie; Nástroje: Zpěv, Kytara; Tituly: Tylko Muzyka, Jazz Sound; Spolupracující umělci: Chava Alberstein,[p 2] Flory Jagoda,[p 3] Karsten Troyke[p 4]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní izraelské divadlo Habima v Tel Avivu (2011)
Norské Národní divadlo v Oslu (2016)

Život

Bente Kahan se narodila v norském Oslu dne 23. září roku 1958 rodičům, kteří oba přežili holocaust.[1] Její matka se narodila v Polsku, ale během druhé světové války se jí podařilo uprchnout do Švédska, zatímco většina její rodiny byla deportována do koncentračního tábora v Osvětimi, kde v roce 1942 přišla o život.[1] Její otec byl rumunský chasidský rabín (člen satmarské hasidské sekty) Hermann Kahan, [p 1] který holokaust přežil jen díky pozornosti amerického vojáka, který si v osvobozeném koncentračním táboře všiml, jak se pod hromadou mrtvých těl maličko pohnula rabínova ruka.[2][1]

Bente Kahan vystudovala uměleckou větev (divadelní umění) na univerzitě v izraelském Tel Avivu (Tel Aviv University) a ve svém studiu následně pokračovala na Hudební a divadelní (dramatické) akademii v americkém New Yorku (American Musical and Dramatic Academy).[2]

Profesní dráha

Bente Kahan zpívá převážně v jidiš, ale nahrála písně a hrála i v dalších jazycích – ladino (jazyk sefardských židů), hebrejsky a směsí jidiš s polštinou, s ruštinou, s norštinou, s maďarštinou, s němčinou a s angličtinou.[1][3] (A těmito řečmi se Bente Kahan i domluví.[1])

Bente Kahan zahájila svou hereckou kariéru v roce 1981 v izraelském národním divadle Habima v Tel Avivu[1] (jedno z prvních hebrejských divadel). Potom poprvé vystoupila jako zpěvačka v norském Národním divadle v Oslu, v roce 1983 pokračovala hrou v jidiš a kabaretní show Over Byen.[4] S cílem rozvíjet svoje herecké schopnosti začala spolupracovat s docentkou dramatických a divadelních studií Ellen Foyn Bruun. Společně s Ellen Foyn Bruun [p 5] napsala Bente Kahan tři hry:

  • Bessie – a Bluesical (o bluesové zpěvačce Bessie Smith; 1986);
  • Letter Without a Stamp (česky: Dopis bez razítka; 1988) a
  • norsky: Stemmer fra Theresienstadt (anglicky: Voices from Theresienstadt; česky: Hlasy z Terezína; 1995; v roce 1995 přeloženo do němčiny a v roce 1997 do angličtiny)

Poté, co Bente Kahan působila v několika norských divadelních společnostech, obdržela v roce 1990 cenu od norského ministerstva kultury, kterou použila k tomu, aby založila v Oslo v témže roce (1990) svoje vlastní divadlo Teater Dybbuk – Oslo (Dibuk; zkratka: TDO).[1] Cílem tohoto divadla je zachování a pokračování židovsko-evropské kultury.

V roce 2001 se přestěhovala se svým manželem a dvěma dětmi do polské Vratislavi. Je současnou ředitelkou Vratislavského centra pro židovskou kulturu a vzdělávání (Wroclaw Centre for Jewish Culture and Education).[2]

Nadace Bente Kahan

Bente Kahan založila v roce 2006 nadaci (polsky: Fundacja Bente Kahan; zkratka: FBK) s cílem podpory vzájemného respektu a lidských práv nahlížených prizmatem holocaustu. Prvním počinem této nadace byla obnova synagogy Bílý čáp (White Stork; polsky: Synagoga Pod Białym Bocianem) z devatenáctého století ve Vratislavi, jedné jediné v tomto městě, která přežila holocaust. Synagoga nebyla zničena během listopadových pogromů v roce 1938 a ani za druhé světové války nebyla zcela zničena, ale během éry nacismu a komunismu byla zcela zdevastována (zchátrala především po exodu polských Židů po roce 1968).[1] Obnova synagogy byla nadací zároveň pojímána jako součást snahy o zachování 800 let staré historie Židů v Dolním Slezsku.[6] Obnova synagogy byla dokončena v roce 2010.[7] V synagoze se nejen modlí, ale sídlí zde Mezinárodní centrum pro židovskou kulturu a vzdělávání (německy: International Zentrum für jüdische Kultur) a rovněž je zde umístěno Muzeum slezských Židů (německy: Museum der schlesischen Juden). Za svoje úsilí o obnovu synagogy obdržela Bente Kahan v roce 2010 od Dolního Slezska Cenu slezské kultury (německy: Kulturpreis Schlesien).

V roce 2013 byla Bente Kahan vyznamenána druhým nejvyšším polským občanským řádem, který je udělovaný za obecné zásluhy o Polskou republiku. Bente Kahan obdržela Rytířský kříž – Řád znovuzrozeného Polska – za úsilí v oblasti mezikulturního dialogu a za záchranu židovského dědictví Dolního Slezska.[4] V roce 2019 obdržela Bente Kahan mezinárodní cenu „Most“ (německy: Internationaler Brückepreis; anglicky: The Brückepreis (Bridge prize)), která se uděluje každoročně tomu, kdo přispěl svojí celoživotní prací k lepšímu porozumění mezi národy v Evropě.[8]

Diskografie

  • 1991: Yiddishkayt
  • 1992: Farewell Cracow (Rozloučení v Krakově)
  • 1996: Stemmer fra Theresienstadt (norsky) – Hlasy z Terezína
  • 1996: Stimmen aus Theresienstadt (německy) – Hlasy z Terezína
  • 1997: Voices from Theresienstadt (anglicky) – Hlasy z Terezína
  • 1998: Di Gojim (hudba typu klezmer)
  • 2000: Home (jidiš, ladino a hebrejsky) (Domov)
  • 2005: Sing with us in Yiddish (Zpívej s námi jidiš)
  • 2016: Only A Human Being Bente Kahan Sings The Poetry Of Tadeusz Różewicz (Pouze lidská bytost Bente Kahan zpívá poezii Tadeusze Różewicze)

Terezínská kultura

Bente Kahan zhudebnila a začlenila do svého repertoáru několik terezínských básní od židovské básnířky a spisovatelky pro děti Ilse Weberové, jejichž původní melodie (složené Ilse Weberovou) se (s výjimkou jediné) nedochovaly.[1] Terezínské kultuře věnovala Bente Kahan pozornost nejen co se týče zhudebnění textů Ilse Weberové, ale věnovala se i uměleckému odkazu českého kabaretiéra, komika, hudebního skladatele a spisovatele Karla Švenka nebo německého herce a režiséra židovského původu Kurta Gerrona.[1]

Dovětek

Bente Kahan se věnuje jednak zpívané poezii, ale i hudbě typu Klezmer. Při svém sólovém zpěvu se doprovází hrou na kytaru. Vystupuje buď sama nebo spolupracuje s následujícími umělci: Chava Alberstein, [p 2] Flory Jagoda, [p 3] Karsten Troyke. [p 4] K nejznámějším jejím titulům patří: Tylko Muzyka a Jazz Sound. Bente Kahan nahrála několik CD, hrála a zpívala v mnoha zemích světa především v Evropě, Izraeli, USA i Austrálii.[1]

Odkazy

Poznámky

  1. Hermann Kahan (narozený v Rumunsku jako Chaim Hersh Kahan) (15. února 1926 - 13. února 2020) – norský obchodník, rabín, autor a přeživší holocaust.
  2. Chava Alberstein se narodila 8. prosince 1946 v Polsku – izraelská zpěvačka, textařka, skladatelka a hudební aranžérka.
  3. Flory Jagoda se narodila jako Flora Papo dne 21. prosince 1923 – bosensko–americká kytaristka, skladatelka, a zpěvačka vlastních písní.
  4. Karsten Troyke se narodil jako Karsten Bertolt Sellhorn dne 14. srpna 1960 v Berlíně – německý zpěvák židovských písní, herec a řečník (spíkr).
  5. Ellen Foyn Bruun je docentkou dramatických a divadelních studií na Norské univerzitě vědy a technologie (Norwegian University of Science and Technology) (NTNU) v norském Trondheimu.[5] Je dramatickou terapeutkou (Sesame Approach) a docentkou práce s hlasem (Fitzmaurice®).[5] Jejím profesním zázemím je režie, psaní her a dramaturgie.[5] Ve své výzkumné a pedagogické činnosti se snaží o průzkum a rozvoj dvou složek: dramatické praxe a divadelní praxe, jež obě přispívají k osobnímu a uměleckému vhledu a učení.[5] Hlavním výzkumným zájmem Ellen Foyn Brunn je integrace práce s hlasem v dramatu a v divadle pro vzdělávací a terapeutické účely.[5] Publikovala několik článků, napsala několik her a přispěla do knih o dramatické a divadelní praxi.[5] Je v redakční radě Voice and Speech Review (akademické periodikum vydávané nakladatelstvím Taylor & Francis).[5]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bente Kahan na anglické Wikipedii a Bente Kahan na německé Wikipedii.

  1. VIDLÁKOVÁ, Michaela. Bente Kahan – setkání s legendou [online]. Terezínská iniciativa, 2019-01-31 [cit. 2020-04-18]. Časopis Terezínská iniciativa, číslo 94, leden 2019, strany 23, 24; ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné v archivu.
  2. Yiddish singer brings to life voices silenced by the Holocaust (Jidiš zpěvačka oživuje hlasy umlčené holocaustem) [online]. Times of Israel [cit. 2020-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Bente Kahan [online]. Kulturfest NYC [cit. 2020-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Biography (Biografie) [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-18. (anglicky)
  5. Ellen Foyn Bruun [online]. NTNU (Norwegian University of Science and Technology) [cit. 2020-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
  6. About us (O nás) [online]. Bente Kahan Foundation (Nadace Bente Kahan), 2015-12-23 [cit. 2020-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
  7. PERFORMANCE Bente Kahan Archivováno 11. 9. 2016 na Wayback Machine (anglicky)
  8. Bente Kahan erhält Brückepreis (Bente Kahan obdržela cenu „Mosty“)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.