Beneš z Veitmile

Pocházel z moravské větve rodu, která se však postupně moravských statků zbavila a svou majetkovou základnu si vytvořila v severozápadních Čechách. Jeho otec byl Dobeš z Veitmile, majitel Žerotic na Znojemsku.

Beneš se poprvé připomíná v roce 1447. V království dvojího lidu byl oddaný katolické víře, nepatřil ovšem k radikálním představitelům. Působil jako diplomat a vyslanec, věrně prosazoval vůli Jiřího z Poděbrad a jeho nástupce Vladislava II. Několik desetiletí zastával lukrativní zemské úřady, byl karlštejnským purkrabím (1460–1496) a nejvyšším mincmistrem (1471–1496). Několikrát významně vojensky pomohl císaři Fridrichu III., který se mu odměnil. V roce 1475 ho spolu s bratrem Ludvíkem († asi 1501) a jejich dětmi povýšil do panského stavu na základě neznámého listu císaře Karla IV., kde byl jejich předek titulován tak, jako by byl z panského stavu. Docílili toho podvodem podobně jako Kinští o století později. Téhož roku jim panský stav potvrdil i český král Vladislav II. Českými stavy byli mezi panské rody přijati v roce 1479, na Moravě pak o rok později.[1] Beneš a jeho rodina se psali z Veitmile, zatímco jiné rodové linie se psaly Krabicové z Veitmile.[pozn. 1] Králi Vladislavovi Beneš půjčoval velké finanční obnosy a spolu se Samuelem z Hrádku byl jedním z největších věřitelů panovníka. Byl členem královské rady a častým přísedícím komorního soudu. Po odchodu krále Vladislava do Uher patřil až do své smrti v roce 1496 ke správcům (místodržícím) Českého království.

Kostel sv. Kateřiny, kde byla pohřbena Benešova manželka, syn Šebestián a pravděpodobně i sám Beneš, a Chomutovský zámek, tehdejší hlavní rodninné sídlo.

Beneš z Veitmile získal prostřednictvím výhodného sňatku s Bonuší Caltovou z Kamenné Hory, se kterou se oženil brzy po roce 1465, Chomutov. Ten mu byl v roce 1488 připsán do dědičného držení, proto se vrhl do pozdně gotické přestavby chomutovské komendy na zámek.[2] V roce 1480 mu král Vladislav II. zastavil Hněvín (Mostský hrad) s příslušenstvím.[3] Z menších statků vlastnil tvrz Vraný (1479),[4] tvrz Kněžice od 70. let 15. století,[5] zámek Lenešice s bratry od roku 1480[6] a Postoloprty také s bratry od roku 1480.[7]

Beneš i jeho synové byli dobrými hospodáři. Na svých panstvích zakládali vinice, chmelnice, rybníky a meliorovali půdu. Po smrti Beneše patřili páni Veitmilaři mezi nejbohatší šlechtice v zemi. V roce 1505 byli na 11. místě.[8]

Manželka Bonuše (Benigna, Bohuna) Caltová z Kamenné Hory († 20. ledna 1511), dcera nejvyššího mincmistra Jana Calty z Kamenné Hory († 1465), pocházela z rytířské rodiny. Zemřela 15 let po svém manželovi a byla pohřbena v kostele svaté Kateřiny u chomutovského zámku. Její náhrobní deska byla ve 20. letech 20. století přenesena do lapidária chomutovského muzea. Na desce ve tvaru šestiúhelníka je částečně vpravo poničený (*) nápis:

° NOCH ° CRISTI ° GE ° PURT ° J5°JJ °

° AM ° TAG ° SEBASTIANI ° VND ° FIST °
° VOR ° SCHIDEN ° DIE ° WOLGEBORNE ° F°F °
° BONISCNE ° VOM ° SCHTAIMPERG ° EIN ° ELICH
GEMAL ° D ° WOLGEBORNEN ° H°H BEENISCH*
VON ° DER ° WEITMUL ° NOCH ° WELICHER ° FRAWEN*
HERSCHAFT ° KUMETHAW ° AN ° DIE ° HEREN ° VON ° DE*
W°MUL ° ERERBT ° VND ° KUMEN ° IST ° DER ° SEL ° GOT ° GE ° NOT

Narodilo se jim šest nebo sedm dětí. Ze synů to byl Jan, Michal, Kryštof a Šebestián († 1549), který byl radou české komory, hejtmanem německých lén a nejvyšším mincmistrem, a z dcer Markéta, provdaná za Václava Novohradského z Kolovrat, Bohuše, provdaná za Zikmunda Hasištejnského z Lobkovic, a možná Ludmila.