Kněžice (Podbořany)

První písemná zmínka o Kněžicích pochází z roku 1295, kdy vesnice patřila vladykovi Bohuslavovi z Kněžic. V letech 1358–1393 byl připomínán Přech z Kněžic, který měl patronátní právo ke zdejšímu kostelu svaté Kateřiny. Přechův nástupce Oldřich zastával úřad žateckého rychtáře a roku 1392 nechal původně dřevěný kostel přestavět. Posledním majitelem z rodu vladyků z Kněžic byl roku 1409 připomínaný Zachariáš.[4]

Zřejmě už ve čtrnáctém století ve vsi stála tvrz. Během husitských válek vesnici získal Ota z Ilburka.[5] Po něm ji zdědila vdova, která zemřela nejpozději v roce 1437.[4] Poté vesnice patřila Jindřichovi ze Sedčic a Jiřímu Vršovi ze Sadlna, ale oba zemřeli bez dědiců, a roku 1474 statek připadl jako odúmrť králi Vladislavovi. Od něj ho dostal Beneš z Veitmile.[5]

Podle Augusta Sedláčka kněžický statek, ke kterému patřila tvrz se dvorem, kostelem a vesnicí, někdy poté získal Beneš ze Sadlna a sídlil v Kněžicích ještě v roce 1483. Po něm vesnici vlastnil Václav Pětipeský z Chýš a Egerberka, od kterého ji koupil Brikcí Štampach ze Štampachu.[4] Rudolf Anděl uvádí, že Václav Pětipeský z Chýš Kněžice koupil v roce 1496 od dědiců Beneše z Veitmile spolu s Radonicemi, Čejkovicemi, Žabokliky, Libědicemi, Oploty a Kašticemi. Václav Pětipeský kaštické panství postoupil svému bratru Jindřichovi a od něj je koupil Brikcí Štampach ze Štampachu.[5]

Brykcí se roku 1564 v Kněžicích utopil a jeho majetek si rozdělili synové: Adam zdědil Oploty a Brykcí mladší Kněžice. Brykcí mladší Štampach ze Štampachu zemřel v roce 1615 a statek zdědil jeho syn Vilém Štampach.[4] Ten se však zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620, za což mu byl zkonfiskován majetek. Někdy v té době kněžická tvrz zpustla a už nebyla obnovena. Vilém odešel do exilu v Sasku a vesnici koupil nejvyšší lajtnant collaltského regimentu François de Couriers. Roku 1633 ji po něm zdědili synové.[5] V roce 1652 Kněžice jako sirotčí statek koupil hrabě Maxmilián z Martinic a připojil je k Morům.[4]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 288 obyvatel (z toho 141 mužů), z nichž bylo 24 Čechoslováků a 264 Němců. Až na jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 294 obyvatel: 71 Čechoslováků a 223 Němců. Kromě dvou evangelíků, osmi členů církve československé a dvou lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[7]

• U silnice k Morům stojí barokní výklenková kaple členěná pilastry a zakončená štítem se sochou svatého Floriána. Ve středovém výklenku se nachází reliéf Nejsvětější Trojice a bočních výklencích bývaly sochy svatého Vavřince a svatého Jana Nepomuckého.[9]
• Venkovský hrázděný dům u čp. 19
• Venkovská usedlost čp. 9
• Venkovský dům čp. 18
• Zvonice
• Socha Krista na hoře Olivetské z roku 1721 stojí ve středu vesnice na trojbokém podstavci s figurálními reliéfy.[9]
• U domu čp. 18 stojí sloup se sousoším Nejsvětější Trojice z konce osmnáctého století s reliéfy svatého Rocha, svatého Václava a svatého Šebestiána.[9]
• Na jižním okraji vesnice stojí kostel svaté Kateřiny zmiňovaný jako farní již ve čtrnáctém století. Dochovaná podoba pochází z úprav provedených v devatenáctém století.[9]

• 
  Plastika Krista na hoře Olivetské
• 
  Hrázděné stavení čp. 18
• 
  Zvonice s kostelem svaté Kateřiny
• 
  Presbytář kostela svaté Kateřiny
• 
  Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kněžice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Kněžice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Katastrální mapa katastru Kněžice u Podbořan na webu ČÚZK