Kostel svaté Kateřiny (Chomutov)

Na místě dnešního chrámu stával původně starší panský kostel. Křížovnický řád německých rytířů, do jehož majetku se Chomutov dostal po roce 1252, zde v roce 1264 vybudoval komendu, tedy kombinaci hradu a kláštera.[4] Hlavní obytná budova komendy přímo navazovala na západní průčelí kostela. Na východní straně nechali noví vlastníci přistavět mohutný polygonální presbytář, který byl dokončen v osmdesátých letech 13. století.[1] V roce 1281, kdy si ve svém odkazu vymínil Chotěbor z Račic, aby on a jeho manželka byli pohřbeni v řádovém kostele.[4]

Gotická klenba presbytáře

Chomutov se stal nejbohatším řádovým panstvím v Čechách, později však začalo docházet k jeho úpadku. Když byl v roce 1410 řád německých rytířů poražen vojsky polského krále Vladislava II. v bitvě u Grunwaldu, byl komtur Oldřich z Ústí roku 1411 donucen předat majetek českému králi Václavu IV. Převážně německé obyvatelstvo Chomutova patřilo mezi odpůrce kalicha a tak již roku 1421 byl Chomutov dobyt vojsky Jana Žižky a město vypleněno. Kostel, který byl spolu s komendou poškozen již při požáru města v roce 1408, utrpěl škody také v těchto bojích.[4]

Od roku 1422 byla polorozbořená komenda a liduprázdné město dáno do zástavy bratrům Anargovi a Jindřichovi z Valdenberku. Později v roce 1488 se podařilo Benešovi z Veitmile († 1496) získat všechna práva k Chomutovu a zahájil přestavbu komendy na zámek. V renesančních úpravách zámku pak pokračoval jeho syn Šebestián. I když zámek roku 1520 vyhořel, byl dále upravován. Byla dostavěna jeho severní strana, přiléhající ke kostelu svaté Kateřiny.[4]

Detail okna kostela

Z řádového kostela se postupem času stala zámecká kaple, neboť pozdně gotické a renesanční přestavby komendy na zámecké sídlo v průběhu 15. a 16. století pohltily kostelní loď a západní věž do obytné části sídla.[4] Zásadní úpravou potom prošel kostel za Lobkowitzů, kdy byl proměněn v rodové mauzoleum vestavbou krypty.

Po vykoupení města z poddanství roku 1605 se stal Chomutov královským městem a zámek byl přestavěn na radnici. Kostel byl pak používán jako radniční kaple pod správou jezuitů. Zrušení jezuitského řádu v roce 1773 mělo za následek i zrušení kostela. Zařízení bylo rozprodáno a kostel upraven jako sýpka, skladiště a kočárovna.[4]

V šedesátých letech 20. století se rozhodovalo, zda bude kostel stržen nebo opraven. Nakonec sloužil až do roku 1990 jako skladiště.

V roce 1991 byly zahájeny opravy a v listopadu roku 2000 byl kostel po více než 200 letech znovu otevřen pro veřejnost. Konají se zde výstavy a koncerty a je možné jej navštívit také v rámci prohlídky expozice Oblastního muzea.[2] Jednou ročně bývá v kostele katolická poutní bohoslužba.