Beneš-Mráz Be-500 Bibi

Beneš-Mráz Be-500 Bibi, Be-501 a Be-502 byly československé sportovní jednomístné dolnoplošníky z druhé poloviny třicátých let 20. století, které byly vyráběny ve firmě Inž. P. Beneš a inž. J. Mráz, továrna na letadla Choceň[1] a která je vyvinula v plodném roce 1936. Letouny byly určeny pro sportovní létání.

Beneš-Mráz Be-500 Bibi
Beneš-Mráz Be-501 Bibi s motorem Walter Mikron II
Určenísportovní letoun
VýrobceBeneš-Mráz
ŠéfkonstruktérPavel Beneš
První let1936
Zařazeno1936
Vyřazeno1938-9
UživatelČeskoslovensko
Vyrobeno kusů1 prototyp (Be-500), 1 (Be-501), 1 (Be-502)
VariantyBeneš-Mráz Be-501 Bibi, Beneš-Mráz Be-502 Bibi
Další vývojBeneš-Mráz Be-550 Bibi, Beneš-Mráz Be-555 Super Bibi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

Jednalo se o další modely do řady úspěšných předválečných letadel této firmy, která byla vyráběna pro sportovní účely.

Byla to jednosedadlová letadla malých rozměrů s malou spotřebou pohonných hmot. V rozměrech se lišila minimálně, byla však osazena různými motory Walter. Na prototypu Be-500 měl být zkoušen motor Walter Atom(avšak prototyp nebyl dokončen), o 20 cm delší verze Be-501 měla motor Walter Mikron II (upravený tak, aby se vešel do objemu válců 2 l) a konečně verze Be-502 stejné délky, jakou měl mít prototyp Be-500, byla osazena nejsilnějším motorem Walter Minor 4. Oba letouny byly speciálně postaveny pro účast v závodu 12 hodin města Angers.[2]

Již krátce po hektickém dokončení se "bibiny" Be-501 a Be-502 úspěšně zúčastnily závodu "12 heures d´Angers" ve Francii, když Josef Kalla a Karel Mareš zvítězili ve svých kategoriích.[3]

Walter Minor 4 a Be-502 Bibi (1936)

Popis letounu

Letadla byla řešena jako dolnokřídlý jednoplošník s krytou kabinou. Samonosná, dřevěná křídla byla v celku a byla vsazena do spodní části trupu. V dřevěném, dýhovaném trupu byl kokpit umístěn před hlavním podélníkem křídla. Kabina byla přístupná otevřením větší části horního krytu a za ní byl i prostor pro menší zavazadla. Kormidla byla ovládána lany, křidélka tuhým systémem táhel. Široké svislé ocasní plochy byly samonosné, jejichž kormidlo bylo poněkud vykrojeno nad průběžnou eliptickou vodorovnou ocasní plochu. Směrové kormidlo s kýlovou plochou bylo posunuto vpřed k dosažení příznivých vlastností ve vývrtce.[1]

Walter Minor 4 a Be-502 Bibi (1936)

Ze dvou samostatných částí složený podvozek s "kalhotovými" kryty byl upevněn na hlavním podélníku křídla a odpérován gumovými provazci. Ostruha byla vyrobena z ocelových, listových pružin. V motorovém loži z ocelových trubek mohly být instalovány různé motory o výkonu 20-95 k (15-70 kW).[4]

Použití

K 1.7.1936 byla letounu Be-501 Bibi přidělena imatrikulační značka OK-BEI a letounu Be-502 Bibi značka OK-BEL. V obou případech se jednalo o výrobní čísla 1.[5] Oba stroje zakoupené Aeroklubem RČs. se úspěšně zúčastnily závodu "12 hodin města Angers" (12 heures d'Angers) v rychlosti a spolehlivosti, který uspořádal západofrancouzský aeroklub počátkem července 1936. Stroje i jejich piloti, major Kalla a podplukovník Mareš, ze sebe vydali vše, co mohli, a ve svých kategoriích zvítězili.[2] Major gen. št. Josef Kalla na Be-502 Bibi zvítězil v kategorii objemu motoru do 4 litrů, když uletěl 1229,04 km v průměrné rychlosti 204,04 km/h, a v kategorii do 2 litrů se speciálním Mikronem II zvítězil pplk. Karel Mareš na Be-501 Bibi, když uletěl 1001,968 v průměrné rychlosti 166,968 km/h. V celkové klasifikaci bez rozdílu objemu motorů J. Kalla skončil na 2. místě a K. Mareš na 6. místě.[3]

V květnu 1937 absolvovaly tyto letouny rychlostní lety na 100 a 1000 km. Pilot štkp. Štěpán s Be-501 na kratší trati dosáhl rychlosti 179,229 km/h a na delší 170,809 km/h, na Be-502 bylo dosaženo rychlosti 220,94 km/h (ing. Šimůnek na 100 km) a 214,174 km/h (škpt. Žáček na 1000 km). V prosinci 1937 byl vytvořen škpt. Červinkou na Be-501 mezinárodní výškový rekord 4658 m.[1]

Další vývoj těchto úspěšných letounů nepokračoval, protože se vývojáři zaměřili na pokročilejší typ Beneš-Mráz Be-550 Bibi, který byl dokončen koncem roku 1936. Po obsazení Československa nacistickým Německem byla letadla používána v leteckých školách Luftwaffe.[6]

Uživatelé

Specifikace

Údaje podle[1][4]

Technické údaje

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 8,5 m
  • Délka: 5,86 m (Be-500, 502) - 6,02 m (Be-501)
  • Výška: 1,65 m (Be-500, 501) - 1,72 m (Be-501)
  • Nosná plocha: 9 m²
  • Prázdná hmotnost: 170 kg (Be-500), 245 kg (Be-501), 340 kg (Be-502)
  • Max. vzletová hmotnost: 285 kg (Be-500), 428 kg (Be-501), 600 kg (Be-502)
  • Plošné zatížení: 31,6 kg/m² (Be-500), 47,5 kg/m² (Be-501), 66,7 kg/m² (Be-502)
  • Pohonná jednotka:
    • horizontální (plochý) vzduchem chlazený horizontální dvouválec Walter Atom o výkonu 18 kW/25 k (Be-500)
    • invertní řadový vzduchem chlazený čtyřválec Walter Mikron II o výkonu 33 kW/45 k (Be-501)
    • invertní řadový vzduchem chlazený čtyřválec Walter Minor 4 o výkonu 62 kW/85 k (Be-502)
  • Vrtule: dvoulistá, dřevěná

Výkony

Označení typu Be-500 Be-501 Be-502
Cestovní rychlost (km/h) 135 165 200
Max. rychlost při zemi (km/h) 155 190 230
Přistávací rychlost (km/h) 57 73 87
Dolet (km) 850 1700 1900
Dostup (m) 4000 3300 4000
Stoupavost do 1000 m (min.) 9 9 7

Odkazy

Reference

  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 201–202, 264–265.
  2. FOLPRECHT, Radek. Unikát v povětří aneb slavná kapitola československého letectví. https://www.idnes.cz/technet/ [online]. MAFRA, a. s., 2015-06-25 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
  3. BENEŠ, Pavel. K závodu v Angers. Letectví. Červenec 1936, roč. XVI. (1936), čís. 7, s. 250–252. Dostupné online.
  4. Jednosedadlové letadlo Bibi-Be 500. Letectví. Červenec 1936, roč. XVI. (1936), čís. 7, s. 258. Dostupné online.
  5. SOUKUP, Pavel. Imatrikulace letadel Be-501 a Be-502 [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.
  6. VOLKOV, Dale. Be.501 Bibi (rusky) [online]. www.airwar.ru (Уголок неба) [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.

Literatura

  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.