Beneš-Mráz Be-250 Beta-Major

Jednalo se o další model do řady úspěšných předválečných letadel této firmy, která byla vyráběna pro sportovní a školní účely. Byl postaven pouze jeden prototyp.

Necelého půl roku po zahájení činnost nové společnosti představila firma Ing. Pavel Beneš a Ing. Jaroslav Mráz, továrna na letadla v Chocni, svým druhým prototypem Be-50 Beta Minor počátek nové vývojové linie moderních cvičných a sportovních letadel. Nabídka řady invertních motorů firmy Walter dovolila jistou různorodost tohoto projektu. A tak necelý rok po letounu Be-50 s motorem Walter Minor 4 vzlétl modifikovaný dvousedadlový letoun Be-250 Beta Major, a jak název napovídá, s nejsilnějším nabízeným motorem řady invertních motorů Walter Mikron, Minor, Major.[2]

Beneš-Mráz Be-250 Beta Major měl být nejvýkonnější letoun z řady dvoumístných "Bet". Motor Walter Major 4 o výkonu 88/96 kW (120/130 k) s dvoulistou dřevěnou vrtulí byl sice výkonný a letoun s ním vykazoval nesporně značnou kvalitu, ale ve skutečnosti tomu až tak nebylo, protože trpěl nežádoucími vibracemi, především v oblasti nízkých otáček. Motor Walter Major 4 vznikl v továrně Walter v roce 1934 poměrně jednoduchou úpravou vůbec prvního, invertního, řadového čtyřválce jinonické firmy - motoru Walter Junior 4 (1932).

Dolnoplošník byl zalétán továrním pilotem Josefem Koukalem 20. července 1936 (OK-BEN). Společnost Beneš-Mráz sice učinila pokus letoun udat, ale zklamaný zákazník jej po krátkém čase vrátil.

Za okupace pilot německé komise letoun poškodil. Z Chocně se dostal až v říjnu 1943, kdy byl vlakem odvezen do Nitry na Slovensku a byl provozován Slovenským státem. Dá se říci, že jako jediný z rodiny letadel předválečné produkce firmy Beneš-Mráz přežil v Československu resp. v "tisovské" Slovenské republice a dočkal se osvobození. Po druhé světové válce byl letoun využíván k cvičným účelům pod označením C-25. Létal však jen krátce.

Jednokusovou sérií bohužel skončily i následníci tohoto letounu: Be-252 Beta Scolar, Be-501 Bibi a Be-502 Bibi.[3]