Bělgorodská oblast

Bělgorodská oblast (rusky Белгородская область [b’jelgarodskaja oblasť]; ukrajinsky Бєлгородська область [belhorods’ka oblasť]) je federální subjekt Ruské federace. Oblast leží ve středním Rusku na hranici s Ukrajinou. Hlavním městem je Bělgorod. Na ploše 27 100 km² zde žije 1 513 000 obyvatel, z toho 66 % ve městech. Oblast má na ruské poměry relativně vysokou hustotu zalidnění – 55,8 osob/km².

Bělgorodská oblast
Белгородская область
Bělgorodskaja oblasť
Dimitrievka

znak
Geografie
Hlavní městoBělgorod
Souřadnice50°46′ s. š., 37°27′ v. d.
Rozloha27 100 km² (67. místo v Rusku)
   z toho vodní plochy1 % km²
Časové pásmoUTC+3[1]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 541 259 (2021)
Hustota zalidnění56,9 obyv./km²
Jazykruština
Národnostní složeníRusové (93 %), Ukrajinci a další
NáboženstvíPravoslavné křesťanství
Správa regionu
Nadřazený celekRusko Rusko
Druh celkuoblast
Podřízené celky21 rajónů, 10 měst
Vznik1954
GubernátorJevgenij Savčenko
Mezinárodní identifikace
Označení vozidel31
Oficiální webbelregion.ru
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oblast je významným zemědělským územím; jsou zde také zásoby železné rudy. Prochází tudy hlavní železniční a silniční tah MoskvaCharkovKrym.

Geografie

Oblast sousedí s Kurskou oblastí na severu, s Voroněžskou na východě, na západě a jihu pak se Sumskou, Charkovskou a Luhanskou oblastí Ukrajiny. Povrch tvoří mírná pahorkatina (Středoruská vrchovina) se střední nadmořskou výškou okolo 200 m, nejvyšší bod má 277 m. Největšími řekami jsou Severní Doněc a do něj se vlévající Oskol v povodí Donu; do Dněpru se naopak vlévá řeka Vorskla a Psel. Je zde úrodná černozem.

Národnostní složení

Města

Bělgorodská oblast se dělí na 21 rajónů; je zde 6 měst oblastního významu, 4 další rajónní města, 20 sídel městského typu a 1592 vesnic.

Města a sídla městského typu nad 7000 obyvatel

odhad k 1. 1. 2007

Bělgorod (Белгород) 348 200 Rakytnoje (Ракитное) 10 400
Staryj Oskol (Старый Оскол) 219 100 Roveňky (Ровеньки) 9 700
Gubkin (Губкин) 86 300 Prochorovka (Прохоровка) 9 600
Šebekino (Шебекино) 45 600 Severnyj (Северный) 9 100
Aleksejevka (Алексеевка) 39 300 Proletarskij (Пролетарский) 8 600
Valujki (Валуйки) 35 900 Tomarovka (Томаровка) 8 000
Stroitěl (Строитель) 21 400 Birjuč (Бирюч) 8 000
Novyj Oskol (Новый Оскол) 20 300 Krasnaja Jaruga (Красная Яруга) 7 900
Razumnoje (Разумное) 16 300 Ivňa (Ивня) 7 900
Čerňanka (Чернянка) 15 000 Majskij (Майский) 7 400
Borisovka (Борисовка) 14 100 Okťabrskij (Октябрьский) 7 100
Volokonovka (Волоконовка) 11 700 Vejdělevka (Вейделевка) 7 100
Typická krajina

Odkazy

Reference

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.