Belžské knížectví

Belžské knížectví (polsky Księstwo Bełskie, ukrajinsky Белзьке князівство) bylo v 12. až 15. století menší východoslovanský státní útvar ve východní Evropě s hlavním městem Belz, které obklopovalo přilehlé území nevelkého knížectví. Vzniklo v roce 1170 během rozpadu Kyjevské Rusi a vzhledem ke své poloze často měnilo svého vlastníka, byly jimi Volyňsko-vladimirské knížectví (1170–1234), Haličsko-volyňské království (1234–1340), Litevské velkoknížectví (1340–1377), Uherské království (1378–1388), Mazovsko (1388–1462) a nakonec od 1462 Polské království, které ho začlenilo ke svým zemím jako vojvodství.

Belžské knížectví Księstwo Bełskie ←  1170–1462  → znak
geografie Belžské knížectví na začátku 15. století
hlavní město:	Belz
obyvatelstvo
jazyky:	staroruština, rutenština, polština (šlechta)
náboženství:	ortodoxní, římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie
mateřská země:	Volyňsko-vladimirské knížectví (1170–1234) Haličsko-volyňské knížectví Haličsko-volyňské knížectví (1234–1340) Litevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví (1340–1377) Uherské království Uherské království (1378–1388) Mazovské knížectví (1388–1462) Polské království Polské království (od 1462)
vznik:	1170 – vznik knížectví
zánik:	1462 – přeměněno na vojvodství
státní útvary a území
předcházející: Kyjevská Rus následující: Belžské vojvodství

Knížectví sousedilo na západě se zeměmi chełmskou a přemyšlskou, na severu s knížectvím vladiměrským, se zemí kremeneckou na východě a se zemí lvovskou na jihu.