Bedřich Kozelka

Dětství strávil v Hrdlořezích u Prahy.[3] Za první světové války se vyučil frézařem v podniku Českomoravská Kolben-Daněk.[4] Už tehdy byl aktivní v dělnickém a odborovém hnutí. Ve věku šestnácti let se stal funkcionářem sociálně demokratické Dělnické tělocvičné jednoty. Podílel se na prosincové generální stávce v roce 1920. Pak pracoval v Komsomolu a rudých odborech.[3]

Do KSČ vstoupil roku 1924.[3][5] Za první republiky byl aktivní v komunální politice v Praze. V období let 1936–1938 byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[5] Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Hned na počátku okupace byl zatčen[3] a vězněn v koncentračním táboře Dachau a koncentračním táboře Buchenwald.[3]

26. května 1945 se vrátil do vlasti.[3] Po válce se opět zapojil do veřejného a politického života. Stal se vedoucím závodní organizace KSČ v poniku ČKD v Praze.[5] Zastával četné stranické posty. Již v listopadu 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V letech 1951-1953 byl tajemníkem a v letech 1953-1957 vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSČ v Praze. V letech 1957-1958 působil navíc jako tajemník Ústřední rady odborů. V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, v roce 1962 Řád Klementa Gottwalda.[6]

Během únorového převratu v roce 1948 byl v padesátičlenné dělnické delegaci, která přišla podpořit plán na přijetí demisí nekomunistických ministrů.[3] K roku 1954 se profesně uvádí jako vedoucí tajemník KV KSČ Praha.[7]

Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha.[8] Mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Praha-venkov),[9] ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Středočeský kraj)[10] a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[11] Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde setrval do své smrti v červenci roku 1970.[12][13]