Bedřich Antonín Wiedermann

Maturoval na gymnáziu v Praze, načež po dvouměsíčním zaměstnání berního úředníka v Kroměříži nastoupil ke studiu bohosloví na teologickou fakultu v Olomouci. Během studia se však uplatnil také jako zastupující varhaník a dirigent v olomouckém dómě a po sedmi semestrech (1904-1908) ze semináře vystoupil a zahájil studium na konzervatoři v Praze. Varhanní hru studoval u Josefa Kličky (absolvoval v roce 1909), skladbě se věnoval pod vedením Vítězslava Nováka. Následně působil jako chrámový varhaník v Brně (Petrov 1910–11) a v Praze (Emauzy 1911–17; kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně 1917–19), tři roky byl také violistou České filharmonie.

Jako varhaník koncertoval často v Praze i mimo ni, v pražském klášteře Emauzy založil tradici pravidelných varhanních vystoupení, pořádal také nedělní matiné ve Smetanově síni pražského Obecního domu (jednou měsíčně v letech 1920–32), další cyklus pravidelných koncertů organizoval od čtyřicátých let v basilice sv. Jakuba na Starém Městě pražském (varhany v tomto chrámu byly v letech 1940–41 přestavěny podle jeho návrhu). Absolvoval rovněž několik zahraničních zájezdů (Anglie 1924, New York 1924, Německo 1925, Švédsko 1926, Belgie 1935), řadu jeho vystoupení (zejména koncerty v Husově sboru církve československé v Praze-Dejvicích) vysílal rozhlas. Na stovkách svých koncertů provedl díla autorů všech stylových období. Proslul vynikající manuálovou i pedálovou technikou a barvitou registrací. Jeho hlavním zájmem však byla hudba 19. a 20. století (premiéroval mj. Novákův Svatováclavský triptych), jeho kompoziční práce vychází z díla Listza, Wagnera a Čajkovského, jejich řeč však obohacuje o nové harmonické efekty.

Vyučoval varhanní hru na konzervatoři v Praze (1917–44), krátce také na její mistrovské škole (1945–46), v roce 1946 byl jmenován profesorem Akademie múzických umění v Praze. Mezi jeho žáky patřili Josef Černocký, Bedřich Janáček, Jan Bedřich Krajs, Jiří Reinberger, Jiří Ropek, Emil Vacek a Milan Šlechta. Je zakladatelem novodobé české varhanní pedagogiky, ve výuce se snažil o inovativní přístup, kladl mimo jiné důraz na uvědomování rozdílů mezi klavírní a varhanní hrou.

Pohřben je v Praze na Vyšehradě[2].

Těžiště jeho rozsáhlého skladatelského díla (přes 300 skladeb) leží v hudbě varhanní (přes 80 kompozic) a vokální (množství chrámových děl, sborů zejména na duchovní texty, písní, osm kantát). Většina děl zůstala dosud nevydána, rukopisy a autorizované opisy (více než 330 notových zápisů) jsou k dispozici v Českém muzeu hudby v Praze, další rukopisy jsou uloženy v soukromých sbírkách. Část jeho varhanního díla vyšla ve sbornících (B. A. Wiedermann: Tři chorálové předehry, Praha 1944; B. A. Wiedermann: Tři skladby (ed. Jiří Reinberger), Praha 1951; B. A. Wiedermann: Composizioni per organo (ed. Jiří Ropek), Praha 1984; B. A. Wiedermann: Varhanní skladby (ed. Josef Popelka), Praha 2007).

B. A. Wiedermann: Toccata a fuga f moll, Praha 1944, Ultraphon

• PERLÍK, R.: Wiedermann padesátníkem, in: Cyril 7/8, 1933, 95
• PETR, C. B.: Prof. Bedřich Antonín Wiedermann, in: Cyril 11/12, 1933, 97
• ČUBR, A.: Vzpomínka na B. A. Wiedermanna, in: Hudební rozhledy, 1953, 767
• REINBERGER, J.: K nedožitým pětasedmdesátinám B. A. Wiedermanna, in: Hudební rozhledy, 1958, 847
• ŠTĚDROŇ, B.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Československý hudební slovník osob a institucí, II., Praha 1965
• ŠTĚDROŇ,B.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Musik in Geschichte und Gegenwart, Kassel 1986
• NĚMCOVÁ, A.:Wiedermann, Bedřich Antonín, in: New Grove's Dictionary of Music and Musicians, London 2006
• POPELKA, J.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Musik in Geschichte und Gegenwart, Kassel 2006

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Antonín Wiedermann na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Antonín Wiedermann
• Bedřich Antonín Wiedermann v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století