Bečovská botanická zahrada

Zahradu vybudoval zahradník Beafortů Johann Koditek (někdy uváděno též Jan Kodýtek) v letech 1925-1927 na svahu nad řekou Teplou, který byl pro tyto účely zakoupen (po dlouhých tahanicích s městskou radou o cenu pozemku)[2]. Původní rozloha zahrady byla 19 ha. Při výstavbě parku byl využit místní horninový materiál jak pro vlastní alpinum, tak i pro další součásti zahrady. Bylo přesunuto více, než 7 000 m³ zeminy, vybudováno 700 m cest (šířky 1,2, 1,0, 0,7 a 0,5 m) a další prvky drobné zahradní architektury - vyhlídky, altány apod.[3] V roce 1931 bylo v zahradě již 1 005 druhů rostlin z 321 rostlinných rodů z různých světadílů. Na "alpské louce", která vznikla ve stejném roce, bylo umístěno dalších 300 druhů. "Botanická zahrada měla vypracovaný a aktualizovaný soupis rostlin včetně číslování a krátkých popisů. Výsadby v alpinu byly rozděleny do 36 oddělení. Zakoupené rostliny byly nejprve rok pěstovány v květináčích, poté byly vysazovány na konečná stanoviště." [2] Každoročně byl aktualizován soupis rostlin s jasným číslováním, plánkem výsadby a krátkým popisem.[4] Jednotlivé rostliny byly označovány smaltovanými cedulkami, podobně jako jejich skupiny.[5] Byl veden i seznam odumřelých rostlin včetně příčiny úhynu.[2] Ve 30. letech 20. stol. byla zahrada srovnávána se zahradou v Průhonicích – především pro rozsáhlou kolekci skalniček a trvalek, která byla tehdy vůbec největší v republice.[6] U vstupu do zahrady - kde byl původně tzv Ertlův mlýn - byly vybudovány skleníky - v současné době závod Elektro). V nich byly pěstovány jednotlivé druhy rostlin jak pro výsadbu do alpina, tak i pro prodej (v roce 1932 bylo prodáno 10 000 rostlin). Zahrada ovšem v té době nebyla veřejná, navštěvovat zahradu mohlo pouze několik osobních přátel majitele na zvláštní povolení.[5]

Po druhé světové převzal stát veškerý majetek Beafortů, kteří byli vyhoštěni z republiky. Zahrada přešla pod státní správu, což znamenalo její praktickou likvidaci. Vzácné rostliny byly ponechány svému osudu a byly volně přístupné, takže si je lidé z okolí rozebírali do svých zahrádek.[5] Takto zahrada pustla 60 let.[2] Jediná činnost, která probíhala na území zahrady byl výkon myslivosti, rybník byl vypuštěný a zarostlý, přes lokalitu vedlo elektrické vedení a bylo vykáceno mnoho vzácných dřevin.[7]

I přes 60 let pustnutí se v zahradě zachovala řada cenných jehličnanů – jedlí, jedlovců, douglasek i smrků. Jsou zde také vzácné listnaté rostliny - např. zmarličník či korkovník amurský - tzv. Korkovník pana Koditka, který byl z důvodu dalšího přežívání i po rozštěpení kmene na dvě části jmenován „Stromem hrdinou“ České republiky pro rok 2006. V současnosti se znovuzrození botanické zahrady stará především Základní organizace Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Berkut, které se zdařilo v roce 2005 získat do vlastnictví, s pomocí Správy Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a Národního památkového ústavu v Plzni část území zahrady. Ve stejném roce proběhly první záchranné práce. Byl proveden dendrologický a floristický průzkum, došlo k vykácení náletových dřevin, bylo provedeno geodetické zaměření.[5] Byl také vyčištěn středověký náhon a od roku 2008 jsou postupně obnovovány původní skalky.[3] Muselo být provedeno oplocení pozemku - skoro 700 m, protože docházelo ke krádežím jak vybavení zahrady, tak i rostlin. Většina prací je realizována dobrovolnickými aktivitami. Každoročně zde probíhá mezinárodní studentský workcamp. Financování obnovy je obtížně zajišťováno z různých projektů - z rozpočtu Karlovarského kraje, Nadace partnerství, Programu pro rozvoj venkova apod.[8]

Dne 5. února 2014 byla Bečovská botanická zahrada přijata za řádného člena Unie botanických zahrad České republiky. V soutěži Má vlast získala zahrada ocenění Nejkrásnější proměna roku 2013, zachránci dostali i několik dalších ocenění.[6] Zůstává však jedinou botanickou zahradou v České republice, která je financovaná ze zdrojů neziskové organizace.[1]

Zahrada se skládala ze 4 částí:

• krajinářského parku s Korunním rybníkem (s kolekcí vzácných jehličnanů, okružní trasy kolem hráze, dnes i půjčovny loděk)
• vlastního alpina (terasové záhony, celkem 47 sbírkových oddělení, studánky a malé vodní toky zapracované do skalek, pamětní deska Johanna Kodytka)
• lesního komplexu (testování dřevin pro využití v lesích, cesty, terasy, zděná chatka)
• zámeckého zahradnictví (skleníky, pařeniště, oranžérie, záhony pro pěstování zeleniny, květin a dřevin)[3] - po roce 1945 se zahradnictví změnilo na výrobnu matrací, později na podnik Elektro - záhony byly zastavěny dílnami[3]

Zahrada je v současné době přístupná pro veřejnost, i když vstup je přes areál podniku Elektro (což na druhou stranu umožňuje vstup 24 hodin denně), je vybíráno vstupné. Pro veřejnost jsou připraveny výukové programy pro mateřské školy a první ročníky základních škol zaměřené na přírodopis a výtvarnou tvorbu. Byla zde také otevřena bioferrata - skalní stezka s variantou jak pro horolezce, tak i pro rekreační sportovce a děti.[1]

V roce 2011 bylo do areálu zahrady instalováno šest dřevěných soch od Václava Gatarika, které symbolizují květy a figuríny, většina z nich je zároveň ptačími hnízdy. Sochy jsou v národních barvách.[9]

Do budoucna se počítá s tím, že bude vybudována lávka přes řeku Teplou a tím se zajistí přímý přístup do zahrady, počítá se také s vybudováním infocentra s pokladnou, WC pro návštěvníky, hospodářského a administrativního zázemí a také prostoru pro vzdělávací a kulturní aktivity.[10]

Celým jménem Jan Ferdinand Koditek (24. 2. 1874 Kopki, Polsko - 19. 10. 1940 Zschadrass, Sasko, Německo). Původní jméno Kodidek. Jeho otec byl panský zahradník v městě Kopki. Do Bečova se přestěhoval někdy před rokem 1911. Byl zaměstnán jako vrchní zahradník a vypracoval detailní plány všech parků a okrasných zahrad v areálu hradu a zámku a také alpina. Po smrti byl převezen ze Saska zpět do Bečova, kde je pohřben.[11]