Barbora Habsburská

Narodila se jako jedenácté dítě/osmá dcera z patnácti potomků císaře Ferdinanda I. Habsburského a jeho manželky Anny Jagellonské, dcery Vladislava II. Jagellonského.

Vyrůstala s rodiči a sourozenci v Innsbrucku, kde její výchova probíhala v přísném církevně charitativním duchu – od roku 1547 byla spolu se sestrami Magdalenou, Markétou, Helenou a Johanou vychovávána a vzdělávána v katolickém klášteře v Innsbrucku. Současníky byla popisována jako nehezká nebo nepříliš vzhledná.

Několik plánů na Barbařin sňatek selhalo, a proto byla provdána až ve svých 26 letech. Svatba se konala 5. prosince roku 1565, jejím manželem se stal ovdovělý ferrarský vévoda Alfons II. d'Este, jehož první manželka Lukrecie Medicejská zemřela čtyři roky předtím (v dubnu roku 1561). Předsvatební jednání byla dlouhá, neboť původně vévoda projevil zájem o sňatek s Barbařinou o osm let mladší a atraktivní sestrou, Johanou. Přestože šlo o dynastický sňatek (Habsburkové jeho prostřednictvím doufali oslabit vliv francouzského královského rodu Valois na dům d´Este), prožila Barbara s vévodou šťastné a harmonické manželství, které však nepřineslo žádné děti. Bývala často nemocná, od roku 1566 trpěla souchotinami.

Získala si lásku a úctu svých poddaných, neboť se věnovala charitativním činnostem a náboženskému životu, podporovala jezuitský řád, především však všechny potřebné a nuzné. Když v letech 1570–1571 postihlo vévodství zemětřesení, vzala si Barbara na starost zaopatření dívek, jež zůstaly bez rodičů a později založila pro osiřelé dívky sirotčinec Conservatorio delle orfane di s. Barbara.

Duchovními vůdci vévodkyně byli jezuité. Byla horlivou katoličkou, to však jí nebránilo mít těsný a vřelý vztah se svou protestantskou tchyní, matkou svého muže Renatou Francouzskou.

Zemřela ve Ferraře 19. září roku 1572 ve třiatřiceti letech na tuberkulózu a byla pochována ve svém sídelním městě Ferraře. Její manžel se v lednu roku 1579, sedm let po Barbořině smrti, ještě jednou oženil, a to s dcerou Barbořiny starší sestry Eleonory, mantovskou princeznou Markétou Gonzagovou; i toto jeho manželství, stejně jako obě předešlá, bylo bezdětné.

• ČECHURA, Jaroslav; MIKULEC, Jiří; STELLNER, František. Lexikon českých panovnických dynastií. Praha: AKROPOLIS, 1996. 232 s. ISBN 80-85770-30-X.
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 74–75.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbora Habsburská na Wikimedia Commons
• Barbora Habsburská na stránkách The Peerage