Bambergerův přesmyk

Bambergerův přesmyk je chemická reakce fenylhydroxylaminů s vodnými roztoky silných kyselin, která vede k přesmyku na 4-aminofenoly.[1][2][3] Objevil ji německý chemik Eugen Bamberger, po kterém je také pojmenována.

Bambergerův přesmyk

Fenylhydroxylaminy použité v této reakci se obvykle získávají hydrogenací nitrobenzenů za katalýzy rhodiem[4] nebo zinkem.[5]

Mechanismus

Bambergerova reakce začíná protonací N-fenylhydroxylaminu 1. N-protonace 2 probíhá přednostně, ale není produktivní. O-protonací 3 může vzniknout nitreniový ion 4, který reaguje s nukleofily (zde s vodou) za vzniku aminofenolu 5.[6][7]

Mechanismus Bambergerova přesmyku

Odkazy

Související články

Friedelova–Craftsova reakce

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bambergerův přesmyk na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bamberger rearrangement na anglické Wikipedii.

E. Bamberger. Ueber die Reduction der Nitroverbindungen. Chemische Berichte. 1894, s. 1347–1350. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.18940270229.
E. Bamberger. Ueber das Phenylhydroxylamin. Chemische Berichte. 1894, s. 1548–1557. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.18940270276.
HARMAN, R. E. Chloro-p-benzoquinone. Org. Synth.. 1955, s. 22. Dostupné online. (anglicky); Coll. Vol.. S. 148. (anglicky)
P. W. Oxley; B. M. Adger; M. Sasse; M. A. Forth. N-ACETYL-N-PHENYLHYDROXYLAMINE VIA CATALYTIC TRANSFER HYDROGENATION OF NITROBENZENE USING HYDRAZINE AND RHODIUM ON CARBON. Organic Syntheses. 1989, s. 187. DOI 10.15227/orgsyn.067.0187.
KAMM, O. β-Phenylhydroxylamine. Org. Synth.. 1925, s. 57. Dostupné online. (anglicky); Coll. Vol.. S. 445. (anglicky))
T. Sone; K. Hamamoto; Y. Seiji; S. Shinkai; O. Manabe. Kinetics and Mechanisms of the Bamberger Rearrangement. Part 4. Rearrangement of Sterically Hindered Phenylhydroxylamines to 4-Aminophenols in Aqueous Sulphuric Acid Solution. Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 2. 1981, s. 1596–1598. DOI 10.1039/P29810000298.
G. Kohnstam; W. A. Petch; D. L. H. Williams. Kinetic Substituent and Isotope Effects in the Acid-Catalysed Rearrangement of N-Phenylhydroxylamines. Are Nitrenium Ions Involved?. Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 2. 1984, s. 423–427. DOI 10.1039/P29840000423.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] E. Bamberger. Ueber die Reduction der Nitroverbindungen. Chemische Berichte. 1894, s. 1347–1350. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.18940270229.

[2] E. Bamberger. Ueber das Phenylhydroxylamin. Chemische Berichte. 1894, s. 1548–1557. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.18940270276.

[3] HARMAN, R. E. Chloro-p-benzoquinone. Org. Synth.. 1955, s. 22. Dostupné online. (anglicky); Coll. Vol.. S. 148. (anglicky)

[4] P. W. Oxley; B. M. Adger; M. Sasse; M. A. Forth. N-ACETYL-N-PHENYLHYDROXYLAMINE VIA CATALYTIC TRANSFER HYDROGENATION OF NITROBENZENE USING HYDRAZINE AND RHODIUM ON CARBON. Organic Syntheses. 1989, s. 187. DOI 10.15227/orgsyn.067.0187.

[5] KAMM, O. β-Phenylhydroxylamine. Org. Synth.. 1925, s. 57. Dostupné online. (anglicky); Coll. Vol.. S. 445. (anglicky))

[6] T. Sone; K. Hamamoto; Y. Seiji; S. Shinkai; O. Manabe. Kinetics and Mechanisms of the Bamberger Rearrangement. Part 4. Rearrangement of Sterically Hindered Phenylhydroxylamines to 4-Aminophenols in Aqueous Sulphuric Acid Solution. Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 2. 1981, s. 1596–1598. DOI 10.1039/P29810000298.

[7] G. Kohnstam; W. A. Petch; D. L. H. Williams. Kinetic Substituent and Isotope Effects in the Acid-Catalysed Rearrangement of N-Phenylhydroxylamines. Are Nitrenium Ions Involved?. Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 2. 1984, s. 423–427. DOI 10.1039/P29840000423.