Ježibaba

Ruská baba Jaga má podobu staré odpudivé ženy, se šedými vlasy, často velmi vyhublé a někdy i s železnými zuby. Svá dlouhá prověšená ňadra si přehazuje přes rameno při pronásledování své oběti.[p 1] Přítomnost cizince odhaluje díky svému vynikajícímu čichu. Její příbuzenstvo se omezuje na ženy, často je jednou ze tří sester a mívá dcery, ty se často objevují v podobě klisen. Manžela či partnera nemívá, jen výjimečně se vypráví o tom, že zplodila syna. Ten je často popisován jako „prašivý hřebeček“, který se proti všem očekáváním ukáže jako nejrychlejší ze stáda.[2]

Ivan Bilibin, Baba Jaga letící v hmoždíři z ilustrace k pohádce o Vasilise Překrásné, 1902.

Létá ve velkém hmoždíři, odráží se tloukem a zametá za sebou koštětem. Hmoždíř a tlouk může být erotickým symbolem, použití těchto dvou předmětů v obřadech a písních rolnických svateb totiž symbolizovalo sexuální akt.[3] Souvislost baby Jagy s manželstvím se objevuje i v příbězích, kde pomáhá hrdinovi hledat jeho nevěstu.

Čechům jsou známy jezinky žijící v jeskyních, které uspávají lidi a vyloupávají jim oči. Unáší také malé děti, vykrmují je a poté je sní. Polákům jsou známy gorne iędze a Jędzina.

V českých středověkých písemných pramenech se objevují jezenky, jezinky či jěze. Toto slovo je v Glosáři mistra Klareta z 60. let 14. století použito jako překlad latinského pereda. Glosa v Pernštejnské bibli z konce 15. století u slova lamia uvádí následující popis, který neodpovídá latinské předloze a tak napovídá, jaká byla dobová představa jezinek:

Už ve středověku se toto slovo přeneseně používalo, stejně jako dobové polské jędza, pro zlou ženu, toto užití je doloženo například u Jana Rokycany. Původ slova je pravděpodobně ve staročeském jědati sě „zlobit se, vztekat se“. Podoba ježibaba vznikla nejspíše pod vlivem slovesa „zježiti se“, jeskyňka zase podle obydlí této bytosti.

V Česku byla také známa jaha nebo jahoda bába, která sídlila ze pecí a měnila dětem zuby za železné. Na Slovensku se věřilo v jenzibabu, která peče v lese na ohni žábu a když se k ní přiblíží lovec, uhodí jej proutkem a promění v kámen.[7]

Podle Slownjku česko-německého Josefa Jungmanna je Zlatá bába dobrým duchem zjevujícím se v případě blížícího se požáru. Také ji ztotožňuje s Lucinou, římskou bohyní porodu, ale v této souvislosti zmiňuje její uctívání u řek Ob, pravděpodobně má tedy na mysli legendární idol Zlatá baba uctívaný údajně Samojedy.[8]

Karel Jaromír Erben v polovině 19. století předpokládal existenci bohyně Báby – Matky Přírody. Jejím zlým zimním aspektem měla být Železná bába, totožná s ježibabou, zatímco dobrým a letním aspektem měla být Zlatá bába.[5] V důsledku těchto spekulací se do širšího povědomí dostala myšlenka o existenci takové bohyně, přetrvávající například ještě ve 30. letech 20. století v díle Popelky Biliánové.