Azhdarchidae

Azhdarchidae (podle slova Ajdarxo, názvu mytologického draka z uzbeckých dějin) je čeledí ptakoještěrů z podřádu pterodaktyloidů. Patří sem také největší známí pterosauři, a tím i létající živočichové vůbec, například blízce příbuzné rody Arambourgiania, Hatzegopteryx nebo Quetzalcoatlus[1] s rozpětím křídel až mezi 10 a 12 metry[2].

Azhdarchidae
Nová představa azdarchida kvetzalkoatla jako obdoby obřího čápa
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádptakoještěři (Pterosauria)
PodřádPterodactyloidea
NadčeleďAzhdarchoidea
ČeleďAzhdarchidae
Nessov, 1984
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

Azdarchidé jsou charakterizováni dlouhými spodními končetinami a krčními obratli, dlouhým a štíhlým zobákem a celkově velikou hlavou v poměru k velikosti těla. Dříve se předpokládalo, že lovili nad hladinou ryby za letu. dnes však převládá názor, že zástupci této skupiny žili spíše nad pevninou a byli jakousi obří obdobou dnešních čápů. Zástupce této skupiny žil nejspíš také na našem území (druh Cretornis hlavaci od Chocně, představující mládě možného azdarchoida).[3][4] Dobře známá je obří velikost některých zástupců této skupiny. Rozpětí jejich křídel činilo asi 10 až 12 metrů, ačkoliv dříve se objevovaly přehnané odhady dokonce na úrovni 20 metrů.[5] Rekordně velkým jedincem by mohl být dosud nepopsaný rumunský exemplář (známý jen podle jednoho krčního obratle), který mohl vážit přes 500 kilogramů a patrně nelétal.[6]

Paleoekologie

Je možné, že některé formy azdarchidů představovaly dominantní predátory v oblastech bez přítomnosti velkých teropodů (například rumunský Hatzegopteryx, který byl mohutně stavěnou specializovanou formou ptakoještěra).[7] U některých obřích forem azdarchidů se dokonce předpokládá druhotná nelétavost a specializace pro pozemní predátorský způsob života. Ten byl ale možný pouze v ostrovním prostředí, kde chyběli velcí teropodní dinosauři.[8]

Některé objevy fosilních stop ptakoještěrů naznačují, že byli schopni zaujmout vzpřímenou pozici, aby například lépe viděli do okolního terénu. O přesném mechanismu chůze a postoje těchto velkých ptakoještěrů ale zatím nemáme mnoho přesných informací.[9]

Podle některých odhadů dokázali tito ptakoještěři urazit ohromné vzdálenosti. Například zástupci rodu Quetzalcoatlus zvládli pravděpodobně přeletět v rozmezí 7 až 10 dní na vzdálenost kolem 16 000 kilometrů, a to jen s relativně malým výdejem energie.[10]

Klasifikace

Podle Davida Unwina, 2006.

Odkazy

Reference
  1. Andres, B. (2021). Phylogenetic systematics of Quetzalcoatlus Lawson 1975 (Pterodactyloidea: Azhdarchoidea). Journal of Vertebrate Paleontology. 41: 203–217. doi: 10.1080/02724634.2020.1801703
  2. http://dinosaurusblog.com/2014/11/19/limit-pro-letajici-draky/
  3. http://www.osel.cz/8339-druhohorni-plazi-v-cechach-iii.html
  4. SOCHA, Vladimír. Kam patřil český ptakoještěr. DinosaurusBlog.com [online]. 27. července 2021. Dostupné online. (česky)
  5. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 290).
  6. https://techfocus.cz/veda-vesmir/2649-nedavno-objeveny-obri-ptakojester-z-rumunska-mohl-mit-rozpeti-kridel-mensiho-turistickeho-letadla.html
  7. Článek na webu DinosaurusBlog (česky)
  8. Článek o obřím rumunském azdarchidovi na webu Pravek.info (česky)
  9. Archivovaná kopie. thepterosaurinquisition.wordpress.com [online]. [cit. 2020-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-13.
  10. SOCHA, Vladimír. Quetzalcoatlus byl mezikontinentálním letcem. OSEL.cz [online]. 10. září 2021. Dostupné online. (česky)
  11. Leonardo D. Ortiz David, Bernardo J. González Riga & Alexander W. A. Kellner (2022). Thanatosdrakon amaru, gen. et sp. nov, a giant azhdarchid pterosaur from the upper Cretaceous of Argentina. Cretaceous Research. 105228. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105228

Literatura
  • Nessov, L. A. (1984). ["Upper Cretaceous pterosaurs and birds from Central Asia."] Paleontologicheskii Zhurnal, 1984(1), 47–57.
  • Kellner, A. W. A., and Langston, W. (1996). "Cranial remains of Quetzalcoatlus (Pterosauria, Azhdarchidae) from Late Cretaceous sediments of Big Bend National Park, Texas." Journal of Vertebrate Paleontology, 16, 222–231.
  • Chatterjee, S., and Templin, R. J. (2004). "Posture, locomotion, and paleoecology of pterosaurs." Geological Society of America Special Publication, 376, 1–64.
  • Ősi, A., Weishampel, D.B., and Jianu, C.M. (2005). "First evidence of azhdarchid pterosaurs from the Late Cretaceous of Hungary." Acta Palaeontologica Polonica, 50(4): 777–787.
  • Humphries, S., Bonser, R.H.C., Witton, M.P., and Martill, D.M. (2007). "Did pterosaurs feed by skimming? Physical modelling and anatomical evaluation of an unusual feeding method." PLoS Biology, 5(8): e204.
  • http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0002271
  • Unwin, David M. (2006). The Pterosaurs: From Deep Time. New York: Pi Press. p. 273. ISBN 0-13-146308-X.
  • Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.