Austroalpinské příkrovy

Austroalpinské příkrovy, austroalpinikum nebo austroalpinská jednotka/zóna je nejvyšší tektonická příkrovová jednotka Alp.

Grossglockner z jihozápadu

Příkrovy vystupují na povrch hlavně ve Východních Alpách, východně od linie Bodamské jezero - Chur – Comské jezero, s výjimkou tektonických oken Vysokých Taur a Engadinu. Jedinými troskami austroalpinika v Západních Alpách jsou příkrov Dent Blanche a jednotka Sesia ve Švýcarsko. Austroalpinské příkrovy zde byly odstraněny erozí. Tyto pozůstatky se od zbytku austroalpinika v Rakousku liší jiným metamorfním a tektonickým postihem, pročež podle některých názorů nemusí být součástí austroalpinika.

Označení austroalpinikum je odvozeno od Východních Alp, kde je příkrov mezi ostatními alpskými oblastmi na povrchu nejčastěji.

Austroalpinské příkrovy jsou tvořeny horninami pocházejícími z okraje Apulské mikrodesky, které byly nasunuty na penninikum, tedy oblast tvořenou horninami z prostoru mezi Apulskou deskou a Evropskou platformou. V porovnání s ostatními příkrovovými zónami Alp prošlo austroalpinikum pouze slabší přeměnou, díky čemuž je poměrně dobře rozpoznatelné. Austroalpinikum je tvořeno horninami severního šelfu a kontinentálního svahu severní části Apulské mikrodesky. Zahrnuje horniny krystalinického podloží jakož i blízko povrchu odlepené usazené horniny. Na tomto krystalinickém podkladě se nacházejí usazené a vulkanické horniny permského a druhohorního stáří.

Před vznikem Alp ve spodních a středních třetihorách, horniny austroalpinika postihla takzvaná raně alpinská či eoalpinská deformace v křídě, všeobecně považovaná za hlavní fázi alpinského vrásnění v alpidech. Jejími pozůstatky jsou pozorovatelné stopy metamorfózy ve směru jih-jihovýchod a čočky eklogitů. Raně alpinská fáze je někdy považována za jednu z prvních fází alpinské orogeneze v Alpách, avšak po jejím skončení se tektonické desky opětovně vzdálily a další horotvorné pohyby následovaly až o téměř 50 milionů let později.