August Ludwig von Schlözer

August Ludwig von Schlözer (rusky Август Людвиг Шлёцер; 5. července 1735 Gaggstatt, dnes část města Kirchberg an der Jagst – 9. září 1809 Göttingen) byl německý historik působící mimo jiné v Rusku.

August Ludwig von Schlözer
Narození	5. července 1735 Kirchberg an der Jagst
Úmrtí	9. září 1809 (ve věku 74 let) Göttingen
Alma mater	Uppsalská univerzita
Povolání	matematik, historik, vysokoškolský učitel, novinář a statistik
Zaměstnavatel	Univerzita v Göttingenu
Ocenění	Řád sv. Vladimíra 4. třídy
Choť	Caroline Friederike von Schlözer
Děti	Dorothea von Rodde-Schlözer Christian von Schlözer Karl Schlözer Ludwig von Schlözer
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Před příchodem do Ruska, kam byl pozván Müllerem, působil Schlözer na univerzitě v Göttingenu a vynikal zde v biblické kritice. V Rusku navázal na hypotézy o normanské teorii, které zde vznesli Müller a před ním Bayer a ujal se složitého úkolu interpretace pramenů, zejména letopisných. Vysoce hodnotil staroruské písemnictví a zdůrazňoval nesmírnou náročnost úkolu „tento neuspořádaný archív“ probádat. Jeho prvním počinem bylo studium Povesti vremennych let, na němž předvedl formální vzor pramenné kritiky.

Po třicetiletém studiu vydal své stěžejní dílo Nestor Russische Annalen (5 dílů – nedokončeno, 1802–1809), které představuje zásadní vyjádření normanské teorie opřené o důkladnou analýzu a kritiku pramenů. Jistým problémem bylo, že tzv. Vyprávění o pozvání knížat považoval za reálné vysvětlení vzniku kyjevského státu a nepostřehl smysl změn dvou dalších redakcí Povesti.

Je jedním ze zakladatelů vědecké ugrofinistiky. Vydal Fischerovy Qvæstiones Petropolitanæ (1770) a ve svých univerzitních přednáškách se zabýval příbuzností ugrofinských jazyků vyjádřenou nejen ve srovnání lexikálním, nýbrž také morfologickém a dějinami ugrofinských národů. Schlözer byl tím, kdo přivedl maďarského vědce Sámuela Gyarmathiho k ugrofinistice a Gyarmathi s ním konzultoval své opus magnum Affinitas linguae hungaricae cum linguis Fennicae originis grammatice demonstrata vydané v roce 1799.

Jeho dcera Dorothea Schlözerová (1770–1825) byla první německou ženou, která získala doktorát filozofie (1798).