August Benesch

Pocházel z rodiny ředitele statků hraběte Kounice ve Velkém Ořechově. Vystudoval Piaristické gymnázium v Kroměříži a pak studoval filozofii v Brně a práva na tehdejší Františkově univerzitě v Olomouci a na Vídeňské univerzitě. Krátce pak působil v Brně (jako koncipient u advokáta Aloise Pražáka[3]) a v Moravské Ostravě. Od 1. ledna 1868 měl vlastní advokátní kancelář v Kroměříži.[6] Sídlila v Janské ulici č. 246.[7] V letech 1872-1893 vlastnil na kroměřížském Velkém náměstí rohový měšťanský dům u radnice,[8] který je zapsán jako nemovitá Kulturní památka České republiky pod číslem 18636/7-6009.[9]

Byl veřejně a politicky aktivní.[6] V zemských volbách roku 1870 byl zvolen na Moravský zemský sněm za městskou kurii, obvod Kroměříž. Po krátké přestávce se v druhých volbách roku 1871 na zemský sněm vrátil a mandát tu obhájil i v zemských volbách roku 1878.[10] Zemský sněm ho roku 1870 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Opětovně byl sněmem do vídeňského parlamentu delegován roku 1871, za městskou kurii na Moravě.[11]

Byl českého původu ale hlásil se k německé národnosti a kultuře. Deník Moravská orlice ho roku 1881 označil za slovanského renegáta a od jakživa nepřítele slovanského národa. Stranicky se profiloval jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a provídeňsky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[12]

Od roku 1875[6] do roku 1884 vykonával funkci starosty Kroměříže.[6] Zasloužil se o rozvoj města.[4] Coby starosta v 80. letech blokoval rozvoj českého školství v Kroměříži, která tehdy ještě byla dominována německými komunálními politiky.[13] Pocit křivdy české strany ještě umocňovalo na jaře 1881 jeho vyznamenání rytířským řádem Františka Josefa.[14] Z funkce starosty odešel v roce 1884, kdy ho v nové volbě porazil baron Ferdinand Bojakowski, podporovaný českou stranou, rozdílem 18:10 hlasů.[15]

Působil též jako hudební organizátor.[3] Okamžitě po příchodu do Kroměříže usedl do čela místního pěveckého spolku Concordia, zorganizoval hudební školu a založil další spolek, Verein zur Forderung der Musik. Od mládí získával hudební vzdělání a byl zdatným pianistou.[6] Byl i literárně činný. Zpracoval moravské pověsti a vydal německy vlastivědnou knihu o Kroměříži.[4] Získal četná vyznamenání.[6] Město Kroměříž mu udělilo čestné občanství.[12]