Artificial Intelligence (album, John Cale)
Artificial Intelligence je desáté sólové studiové album velšského hudebníka Johna Calea. Vydáno bylo v září roku 1985 společností Beggars Banquet Records. Jeho nahrávání probíhalo nedlouho po dokončení Caleovy producentské práce na albu Camera Obscura zpěvačky Nico. Deska Artificial Intelligence vznikala ve stejném studiu a se stejnými hudebníky, a rovněž ji publikovalo stejné vydavatelství. Album je silně klávesově orientované, Cale zde využíval tehdy moderní elektronické technologie. Obsahuje celkem devět písní, na jejichž textech spolupracoval s novinářem Larrym Slomanem.
Artificial Intelligence | ||||
---|---|---|---|---|
Interpret | John Cale | |||
Druh alba | studiové album | |||
Vydáno | 6. září 1985 | |||
Nahráno | 1985 | |||
Žánr | art rock | |||
Délka | 42:07 | |||
Jazyk | angličtina | |||
Vydavatelství | Beggars Banquet Records | |||
Producent | John Cale | |||
Profesionální kritika | ||||
John Cale chronologicky | ||||
| ||||
Singly z alba Artificial Intelligence | ||||
|
||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Před vydáním
V březnu a dubnu 1985 pracoval Cale v londýnském studiu Strongroom coby producent alba Camera Obscura zpěvačky Nico.[3] Po jeho dokončení se na několik týdnů vrátil zpět do New Yorku, kde v té době žil, aby mohl ve spolupráci s novinářem Larrym Slomanem napsal několik písní.[4][p 1] Dvojice využívala cut-up techniku psaní, kterou popularizoval William Seward Burroughs.[3] Navzory tomu, že na textem s Calem spolupracoval jiný autor, bylo Artificial Intelligence Caleovým vůbec nejautobiografičtějším dílem.[3]
Po dokončení textů odjel Cale zpět do Londýna, kde začal pracovat na zhudebnění napsaných textů.[3] Usadil se v jižní části města, ve čtvrti Balham, v domě Grahama Dowdalla, jehož potkal při nahrávání alba Camera Obscura (byl členem zpěvaččiny doprovodné skupiny).[6] Zde, ještě spolu se svým kytaristou Davidem Youngem a zpěvaččiným klávesistou Jamesem Youngem, připravili demonahrávky písní.[6]
Zanedlouho se vrátili do studia Strongroom, kde nahráli finální verze písní.[6] Cale výrazně používal moderní elektronické technologie MIDI a experimentoval se syntezátory, které byly nyní schopné hrát různé zvuky ve stejném čase.[6] Nahrávání se účastnili Dowdall i James Young, zatímco David Young se věnoval převážně práci zvukového inženýra, takže ve finální verzi není příliš prostoru věnováno kytaře.[6] Ihned po dokončení nahrávání alba odjel Cale zpět do New Yorku, kde se dne 14. července 1985 narodila jeho jediná dcera Eden.[6]
Producentem alba byl Cale, asistujícím producentem pak David Young.
Vydání
Původně se mělo jmenovat Black Rose, avšak na poslední chvíli byl název změněn.[6] Původně album vyšlo na LP desce v roce 1985 u vydavatelství Beggars Banquet Records, na CD vyšlo až v roce 1993 v Japonsku u vydavatelství Tokuma Japan Communications.[7] O tři roky později pak vyšlo ve Spojeném království u Beggars Banquet opět na CD.[8] Jde o Caleovo poslední „popové“ album až do roku 1996, kdy vydal desku Walking on Locusts.[9][p 2]
K albu vyšly dva singly. První obsahoval skladby „Dying on the Vine“ a „Everytime the Dogs Bark“ a druhý remix písně „Satellite Walk“ od Carla Beattyho, vedle něj ještě skladbu „Dying on the Vine“ a nikde jinde nevydanou instrumentální „Crash Course in Harmonics“.[10] Skladba „Dying on the Vine“ později vyšla na kompilacích Seducing Down the Door: A Collection 1970–1990 (1994) a Close Watch: An Introduction to John Cale (1999) a na koncertním albu Fragments of a Rainy Season (1992). Na Seducing Down the Door vyšla rovněž „Everytime the Dogs Bark“.
Skladby
Album otevírá skladba „Everytime the Dogs Bark“, na níž je z celého alba nejvíce patrná cut-up technika psaní textu.[3] Následuje píseň „Dying on the Vine“. Historie jejího textu sahá až do roku 1976, kdy byl Sloman v Hollywoodu s Tomem Waitsem a Chuckem E. Weissem.[11] Původně se ve Slomanově textu vyskytoval verš Living out in Hollywood, který však Cale následně změnil na Living like a Hollywood.[12]
Název skladby „Chinese Takeaway (Hong Kong 1997)“ byl na některých vydáních alba uveden chybně s rokem „1977“. Jde o improvizovanou píseň, v níž jsou slyšet úryvky skladeb Johanna Sebastiana Bacha a Ennia Morriconeho, stejně jako znělky rozhlasového pořadu The Archers.[13]
Kritika
Magazín Trouser Press uvedl, že jde o „Náladové a obsažné, ale energické a občas stimulující album; Artificial Intelligence je obstojný, i když nenápadný dodatek ke Caleovu obsáhlému katalogu.“[14] Jack Barron v recenzi otištěné časopisem Sounds uvedl, že některé písně z desky jsou dobré, ale album zároveň obsahuje „několik nejhorších písní, jaké kdy [Cale] napsal.“[2]
Seznam skladeb
Pořadí | Název | Autor | Délka |
---|---|---|---|
1. | „Everytime the Dogs Bark“ | Cale, Larry Sloman, David Young | 4:17 |
2. | „Dying on the Vine“ | Cale, Sloman | 5:18 |
3. | „The Sleeper“ | Cale, Sloman | 5:53 |
4. | „Vigilante Lover“ | Cale, Sloman, Young | 4:27 |
5. | „Chinese Takeaway (Hong Kong 1997)“ | medley | 3:44 |
6. | „Song of the Valley“ | Cale, Sloman | 5:06 |
7. | „Fadeaway Tomorrow“ | Cale, Sloman | 3:25 |
8. | „Black Rose“ | Cale, Sloman | 4:58 |
9. | „Satellite Walk“ | Cale, Sloman | 4:58 |
Celková délka: |
42:07 |
Obsazení
- Hudebníci
- John Cale – baskytara, kytara, klávesy, viola, zpěv
- Graham Dowdall – perkuse
- Gill O'Donovan – doprovodné vokály
- Susie O'List – doprovodné vokály
- David Young – kytara
- James Young – klávesy
- Technická podpora
- John Cale – producent
- David Young – spoluproducent
- Dennis P. Nechvatal – design obalu
- Karin Preus (Abraxas Studio) – grafický design
Odkazy
Poznámky
- Ze spolupráce se Slomanem vzešla rovněž nikdy nevydaná píseň „Living in Moonlight“, kterou Cale hrál při svých koncertech v roce 1987.[5]
- Mezitím vydal tři alba ve spolupráci s jinými hudebníky, stejně jako orchestrální desku Words for the Dying.
Reference
- MASON, Stewart. Artificial Intelligence [online]. Allmusic [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
- BARRON, Jack. John Cale 'Artificial Intelligence'. Sounds. 14. srpen 1985. (anglicky)
- Mitchell, s. 164.
- Cale & Bockris, s. 207.
- WERKSMAN, Hans. Question Time [online]. Fear Is a Man's Best Friend (Open House), 1994 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
- Mitchell, s. 165.
- John Cale – Artificial Intelligence (3206693) [online]. Discogs [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
- John Cale – Artificial Intelligence (470967) [online]. Discogs [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
- Mitchell, s. 196.
- WERKSMAN, Hans. Artificial Intelligence [online]. Fear is a man's best friend [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
- BRACY, Timothy. Speaking With Behind-the-Scenes National Treasure Larry "Ratso" Sloman [online]. Men's Journal [cit. 2017-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- SAFRON, David. The Secret Life of Larry Sloman [online]. Joni Mitchell, 2014-02-18 [cit. 2017-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- HOGAN, Peter. The Rough Guide to the Velvet Underground. 1. vyd. London: Rough Guides, 2007. 300 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84353-588-1. S. 184. (anglicky)
- GRANT, Steven; SHERIDAN, David; ROBBINS, Ira. John Cale [online]. Trouser Press [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. (anglicky)