Arthur Giesl

Hrobka rodiny Gieslů na vídeňském centrálním hřbitově

Narodil se jako starší syn c.k. polního zbrojmistra Heinricha Karla Giesla (1821–1905), který byl v roce 1883 povýšen do stavu svobodných pánů. Studoval na Tereziánské vojenské akademii a do armády vstoupil v roce 1875 jako poručík. Poté sloužil u různých posádek a také u zpravodajských služeb, proto je jeho kariéra v následujících letech jen málo zmapovaná. V hodnosti kapitána byl od roku 1887 ordonančním důstojníkem korunního prince Rudolfa a stal se jeho blízkým spolupracovníkem. V roce 1889 byl jedním z mála, komu bylo umožněno vidět mrtvolu korunního prince po jeho sebevraždě v Mayerlingu.[1] Od roku 1891 byl v hodnosti majora pobočníkem císaře Františka Josefa. V roce 1892 byl převelen ke štábu do Lvova, kde o dva roky později dosáhl hodnosti podplukovníka. Souběžně nadále působil ve zpravodajských službách a jeho jméno je později zmiňováno v souvislosti s aférou plukovníka Redla.

V roce 1903 byl povýšen na generálmajora a v letech 1905–1910 působil jako ředitel Tereziánské vojenské akademie. Mezitím dosáhl hodnosti polního podmaršála (1907) a v letech 1910–1912 byl velitelem v Terezíně. V hodnosti generála pěchoty[2] byl v letech 1912–1914 zemským velitelem v Čechách se sídlem v Praze[3] , od roku 1912 byl také c.k. tajným radou. Na počátku první světové války se jako velitel pražského 8. armádního sboru zúčastnil prvních bojů v Srbsku, kde byl ale vzápětí poražen a odeslán do penze. Formálně byl z armády vyřazen až k 1. lednu 1919. Poté žil v soukromí ve Vídni, od roku 1928 byl čestným prezidentem společnosti absolventů Tereziánské vojenské akademie.

Během své kariéry obdržel řadu vyznamenání, byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1903) a rytířského kříže uherského Řádu sv. Štěpána (1909). Několik vyznamenání ze zahraničí získal v krátké době, kdy působil v bezprostřední blízkosti korunního prince Rudolfa a císaře Františka Josefa. V této době obdržel srbský Řád bílé orlice (1887), perský Řád lva a slunce (1889) nebo saský Řád Albrechtův (1891). Později získal švédský Řád meče (1908) nebo japonský Řád posvátného pokladu (1908).

V roce 1888 se oženil s Helenou Comploierovou (1860-1944) a měl s ní dvě dcery. Mladší Theodora zemřela krátce po narození, starší Margareta (1888–1919) byla manželkou barona Leopolda Chlumeckého.

Jeho mladší bratr Wladimir Giesl (1860–1936) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Známá je jeho funkce rakousko-uherského vyslance v Srbsku těsně před první světovou válkou.