Albert Koller

Pocházel z rodiny důstojníka Alberta Kollera, na vojenskou dráhu se připravoval nejprve v kadetní škole v Marburgu, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídni. Jako nižší důstojník sloužil u generálního štábu, v roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny a od roku 1879 sloužil u zemského velitelství v Sarajevu. Krátce působil v císařské vojenské kanceláři a od roku 1891 byl jako plukovník šéfem štábu 8. armádního sboru v Praze. V roce 1896 byl povýšen na generálmajora a poté byl velitelem postupně různých divizí pěchoty. V roce 1900 dosáhl hodnosti polního podmaršála a v letech 1906–1908 byl velitelem pevnosti v Josefově. Mezitím byl v roce 1907 jmenován c.k. tajným radou a téhož roku obdržel hodnost polního zbrojmistra, v roce 1908 dosáhl navíc stejného hodnostního stupně jako generál pěchoty.[1] Svou aktivní kariéru završil jako zemský velitel v Čechách se sídlem v Praze (1908–1912).[2] V roce 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V roce 1912 na vlastní žádost odešel do výslužby, poté žil v soukromí ve Vídni, příležitostně pobýval také na zámku v Jevišovicích, který patřil jeho švagrovi Vilému Ofenheimovi.

Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu (1891) a Řádu železné koruny I. třídy (1908). Několik dalších vyznamenání obdržel od zahraničních panovníků, byl nositelem perského Řádu lva a slunce, Řádu italské koruny, bavorského Řádu za zásluhy nebo saského Albrechtova řádu.

Jeho manželkou byla Marie Magdalena Ofenheimová.