Arnošt Procházka

Arnošt Leopold Antonín Procházka (15. listopadu 1869, Praha – 16. ledna 1925, Praha[1]) byl český literární a výtvarný kritik a překladatel moderní evropské literatury. Patří k čelním představitelům české literární dekadence.

Arnošt Procházka
Narození15. listopadu 1869
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. ledna 1925 (ve věku 55 let)
Praha
Československo Československo
PseudonymRudolf Bláha
Povoláníspisovatel, překladatel, literární kritik, kritik, básník a sběratel
NárodnostČeši
Příbuzní
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1894 spolu s Jiřím Karáskem ze Lvovic založil dekadentně zaměřený časopis Moderní revue.

Krátce poté, co Kamilla Neumannová začala vydávat své Knihy dobrých autorů, se stal hlavním redaktorem této knižnice. Na vydávání se podílel editorsky i překladatelsky, stanovil náklad svazku 1 000 výtisků a pevný den vycházení 25. každého měsíce, inicioval založení dalších knižnic, jednal s autory a s vydavatelkou úzce spolupracoval až do své smrti v roce 1925.

Dílo
  • Prostibolo duše, Praha : Moderní revue, 1895 – lyrika dekadentního typu
  • Básnické jaro 1902, Praha : vlastní náklad, 1902
  • Odilon Redon, Královské Vinohrady : Hugo Kosterka, 1904, edice Symposion
  • Cesta krásy : essaie, Praha : Bedřich Kočí : Beaufort, 1906 – psáno v letech 1898–1906
  • Meditace : Essaie, Praha : Kamilla Neumannová, 1912
  • České kritiky Praha : Moderní revue, 1912
  • Polemiky, Praha : Kamilla Neumannová, 1913
  • Rozhovory s knihami, obrazy i lidmi, Praha : František Borový, 1916
  • Tanec smrti : povídky, Praha : Karel Říhovský, 1917
  • Diář literární a umělecký : Články a kritiky o literatuře, výtvarnictví a divadle, Královské Vinohrady : Ludvík Bradáč, 1919
  • Erotická sexualita v literatuře a umění : Diář kritikův, Královské Vinohrady : Ludvík Bradáč, 1919
  • Dnové života, Brno : St. Kočí, 1922
  • Soumrak, Praha : Moderní revue, 1924
  • Torsa veršů ; Torsa prosy, Královské Vinohrady : Ludvík Bradáč, 1925
  • Relikviář, Praha : Kamilla Neumannová, 1928 – básně v próze z pozůstalosti

Překlady

Překládal z germánských a románských jazyků a dále z ruštiny a polštiny. Překlady otiskoval pod nejrůznějšími pseudonymy (např.: Rudolf Bláha, Norbert Fomeš, Ludvík Havelka, Emerich Hladký, Robert Hořan, Lambert Lakosil, Alois Landa, Katuše Lobčová, Jindřich Morávek, Leopold Pudlač, Julius Skružný, Ferdinand Studnička, Helena Vracelová a další). Procházkovy překlady byly některými kritiky (např. František Xaver Šalda, František Chudoba, Václav Ertl) ostře kritizovány.[2][3]

Sběratel

Vybudoval obsáhlou a rozmanitou sbírku grafických prací, vzácných francouzských tisků. První sbírku prodal sám z peněžní tísně, chtěl pomoci své přítelkyni prostitutce. Žena od něj později utekla. Pak shromáždil obdobnou sbírku, která se však po jeho smrti ztratila, část knihovny byla prodána v dražbě a zůstal po ní jen katalog.[4]

Rodina

Jeho nevlastním synovcem byl Alois Wachsman,[5] Arnoštova matka byla sestrou otce nevlastní matky Aloise Wachsmana.

Odkazy

Reference
  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z4, s. 202
  2. KORYNTOVÁ, Lucie. Arnošt Procházka překladatel. Plav : měsíčník pro světovou literaturu. 7. - 8. 2007, roč. III., s. 87. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-03. ISSN 1802-4734. Archivováno 3. 9. 2009 na Wayback Machine
  3. ERTL, Václav. Ghetto v mešitě. S. 169–190. Naše řeč [online]. Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1924 [cit. 2021-10-20]. Roč. 8, čís. 6, s. 169–190. Dostupné online.
  4. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha: Svoboda, 1983. Kapitola Galérie a sbírky v Čechách a na Moravě, s. 150.
  5. VIMR, Vladimír. Malá galerie českých malířů. Praha: Práce, 1980. Dostupné online. Kapitola ALOIS WACHSMANN, s. 129–130.

Literatura
  • HOLUB, Dalibor. Slovník českých spisovatelů. Příprava vydání Věra Menclová, Václav Vaněk. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Libri, 2005. 822 s. ISBN 80-7277-179-5. Kapitola PROCHÁZKA Arnošt, s. 548.
  • Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, zpracoval Jaroslav Vopravil, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1973
  • PROCHÁZKA, Arnošt. Rozhovory s knihami, obrazy i lidmi. Praha: Borový, 1916. Dostupné online. Úvahy, eseje a kritiky věnované literárním dílů a divadelním inscenacím z pera A. Procházky.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.