Armida (Lully)

(Palác) Sláva a Moudrost pějí slávu králi Ludvíku XIV.: „vše v celém vesmíru před ním musí ustoupit“ (árie Slávy, árie Moudrosti a jejich duet Tout doit céder dans l'univers). Spolu se svými družinami chválí mírnost jeho zákonů i věhlas jeho vítězství (sbor Chantons la douceur de ses loix). Obě dvě jej provázejí ve válce i míru, dávají si navzájem přednost a jak říkají, nechtějí mezi sebou soutěžit v ničem než v tom, která z nich umí hrdinu milovat vřeleji (duet Fière Gloire, c'est vous). Čí srdce by si nepodmanil, jakmile ho uvidí (sbor Dés qu'on le voit paraître)? Družiny obou alegorií tančí radostí nad tím, v jaké družnosti je nalézají (entrée, menuet a gavota). Moudrost oznamuje, že hrdina je zve k novým hrám, a oznamuje stručně děj následující opery (árie Aimons notre héros). Sláva znovu vyzývá k tomu, aby jméno velkého krále letělo celým světem (árie Que l'éclat de son nom), a všichni pokračují ve veselí (sbor Chantons la douceur de ses loix, entrée a dva menuety).

Kouzelnici Armidě se podařilo svést celé křižácké vojsko a tak je dostat do zajetí bez boje. Její důvěrnice Phénice se jí ptá, proč z tohoto triumfu nemá radost (árie Dans un jour de triomphe, au milieu des plaisirs); její družka Sidonie Armidě závidí, že rozněcuje lásku, aniž by jí sama kdy podlehla (árie Vous allumez une fatale flamme). Co by si ještě měla přát, ptají se jí obě (duet Quel sort a plus d'appas?). Jenže Armidu trápí, že jediný z křižáků, největší hrdina Rinald, zůstal vůči jejímu kouzlu zcela netečný. Phénice i Sidonie Armidu ujišťují, že na jediném nezdaru nezáleží (árie Phénice Qu'importe un captif manque à votre victoire a árie Sidonie Pourquois voulez-vous songer). Armida zná už dávno věštbu, že Rolanda nelze porazit, ale přesto na něj nedokáže přestat myslet; nedávno se jí zdálo, že ji zbraní přemohl (recitativ Les enfers ont prédit cent fois). Sidonie ji utěšuje, že sny nic neznamenají.

Přichází Armidin strýc, král Hydraot. Kouzelnice je jeho jediná dědička, a on by proto byl rád, kdyby si našla manžela (recitativ Armide, que le sang qui m'unit avec vous). Ale myšlenky na sňatek jsou Armidě cizí (árie La chaîne de l'hymen m'étonne). Přitom, jak Hydraot připomíná, nemá o nápadníky nouzi ani mezi králi (árie Pour vous, quand il vous plaît, tout l'enfer est armé). Jenže Armida dokáže nad všemi zvítězit a podmanit si je, nehodlá tedy žádnému z nich dát své srdce všanc (árie Contre mes ennemies à mon gré je déchaîne). Hydraot se tedy ptá, zda tato krutá sláva je jediné, po čem jeho neteř touží (árie Bornez-vous vos désirs à la gloire cruelle). Armida se však nebrání manželskému svazku ze zásady, ale chce muže vynikajícího chrabrostí: jen ten, kdo porazí Rinalda, je hoden i její lásky (árie Si je dois m'engager un jour)

Přichází damašský lid a spolu s králem oslavuje Armidino nekrvavé vítězství nad křižáky (pochod, árie Hydraota a sbor Armide est encor plus aimable). Na její počest radostně tancuje a Armidiny družky oslavují princeznu, jejíž kráse a kouzlu žádná zbraň neodolá (rondeau, árie Phénice se sborem Suivons Armide, et chantons sa victoire, sarabanda a árie Sidonie e sborem Nous n'avons point fait armer nos soldats).

Tu přibíhá raněný Aronte, který byl strážcem zajatých křižáků: jakýsi hrdina pobil damašské stráže a všechny zajatce osvobodil. Armidě je jasné, že to musel být Rinald, a společně se strýcem a s damašským lidem mu vyhlašuje smrtelnou pomstu (duet a sbor Poursuivons jusqu'au trépas).

(Venkovská krajina, kde řeka tvoří příjemný ostrov) Rinald ve sporu zabil jiného rytíře, Gernanda, a velitel výpravy Godefroy z Bouillonu mu hrozil vězením. Uražený Rinald tedy opustil výpravu, i když by se rád zúčastnil dobytí Svatého města. Jeho spolubojovník Artemidore se jej snaží přesvědčit k návratu, protože jej křižáci potřebují a Godefroy je ochoten mu odpustit, ale Rinald chce raději najít jiné místo, kde „spravedlnost a nevinnost‟ budou potřebovat jeho ochranu. Artemidore hrdinu varuje, aby se vyhnul Armidině říši: kouzelnice si dokáže všechny podmanit a je neúprosnou nepřítelkyní (árie Fuyez les lieux où règne Armide). Ale Rinald jí už jednou odolal a domnívá se, že jí odolá vždy (árie Par une heureuse indifférence).

Přiblíží se Hydraot a Armida a ze skrytu pozorují svého úhlavního nepřítele, který jim míří do pasti. Chystají se ho přemoci pomocí kouzel a pak zabít (duet Esprits de haine et de rage). Armida přesvědčí Hydraota, aby nechal tento úkol na ní. Rinald zatím obdivuje příjemnou krajinu a usíná na hebkém trávníku (árie Plus j'observe ces lieux). U spícího Rinalda se objeví nejprve vodní víla, která zpívá o slastech lásky, které jsou skutečnější než vidina slávy (árie vodní víly Au temps heureux où l'on sait plaire). Pak se objevují další démoni v podobě víl, pastýřů a pastýřek a svými kouzly, tancem a zpěvem se snaží odvrátit Rinaldovy myšlenky od hrdinství a moudrosti k lásce (sbor Ah! quel erreur! quelle folie!, balet a árie pastýřky On s'étonnerait moins que la saison nouvelle).

Nakonec se nad spícím Rinaldem sklání sama Armida. Nejprve se těší, že jej má ve své moci a že se mu může pomstít za osvobození svých zajatců. Avšak když jej chce probodnout, najednou to nedokáže; začne jí ho být líto a nakonec se do něj na místě zamiluje. Chce získat jeho lásky, byť i za pomocí kouzlem. Aby ukryla před světem svou slabost, svolává zefýry, aby ji i Rinalda odnesli do vzdálené pouště (velký recitativ a árie Armidy Enfin, il est dans ma puissance).

(Poušť) Armida se trápí myšlenkou, že její svoboda a moc padne v plen Rinaldovi, nemůže se však ubránit své lásce (árie Ah! si la liberté me doit être ravie). Její družky Phénice a Sidonie ji utěšují: cožpak nedokázala, aby se do ní Rinald zamiloval? Ale Armide se tím více bojí své vlastní lásky k němu (árie De me plus doux regards Renaud sut se défendre). Proto se rozhodla jej namísto lásky nenávidět, ale toho je obtížné dosáhnout a musí k tomu použít veškerý svůj um. Phénice ji obdivuje (árie Que votre art serait beau!), zatímco Sidonie ji před nenávistí i láskou varuje a navrhuje netečnost (árie La haine est affreuse et barbare). Armida však namítá, že za současné situace musí Rinalda buď milovat, nebo nenávidět, třetí cesta není. Přestože Phénice jí v tom případě radí zvolit lásku.

Jenže zatímco Rinaldova láska jen výsledkem magie, je Armidina láska k němu skutečná; to vytváří nebezpečnou nerovnost, a proto se rozhoduje povolat Nenávist (árie Venez, venez, haine implacable). Z podsvětí vystoupí Nenávist doprovázená Líticemi, Krutostí, Mstou, Hněvem a jinými vášněmi jí podléhajícími. Nenávist slibuje Armidě pomoc (árie Je réponds à tes vœux). Spolu se svými průvodci zpívá o odhodlání nemilosrdně zničit lásku (sbor Plus on connait l'amour, et plus on se déteste). Začínají ničit všechny Amorovy zbraně a brnění a připravují se vyhnat ji definitivně z Armidina srdce (balet). Avšak když Nenávist přistoupí k Armidě, ta začne mít strach a zastavuje ji; není prý možné jí vyrvat lásku ze srdce a nevyrvat srdce s sebou. Nenávist se cítí změnou jejího názoru uražena, vysmívá se Armidě a prorokuje jí, že ji brzy Rinaldo opustí a odejde za slávou. Pak bude Armida litovat, ale Ona, Nenávist, jí již na pomoc nepřijde: kouzelnici zůstane navždy nešťastná láska (scéna Nenávisti a Armidy Sors, sors, du sein d'Armide, amour brise ta chaîne).

(Poušť) Ubaldo a dánský rytíř byli vysláni z křižáckého tábora, aby přivedli Rinalda zpět. Ubaldo nese magický diamantový štít, aby v něm ukázal Rinaldovi jeho poblouznění, a žezlo, které zahání Armidiny čáry. Dánský rytíř nese Rinaldův meč. – Ze země stoupají páry a otevírají se sluje a propasti, z nichž na rytíře útočí divoká zvěř a děsivé příšery (duet Nous ne trouvons par tout que des gouffres ouvertes, balet příšer). Pomocí žezla je však Ubaldo zažene a krajina se promění v příjemnou krajinu v blízkosti Armidina paláce. Rytíři si dodávají rozhodnosti a hovoří o nebezpečí, jaké láska představuje pro toho, kdo by měl sledovat slávu.

Tu se objeví démon v podobě Lucindy, dánské dívky a lásky dánského rytíře. Provázejí ji jiní démoni v podobě místních vesničanů. Lucinda láká dánského rytíře, aby s ní zůstal na tomto příjemném místě (árie Lucindy a sboru Voici la charmante retraite, gavota a árie Lucindy a sboru Jamais dans ces beaux lieux). Přes Ubaldova varování, že se jedná jen o blud, je dánský rytíř setkáním se svou milou uchvácen a zapomíná na své poslání (duet Lucindy a dánského rytíře Jouissons d'un bonheur extrême). Ubaldo se však dotkne Lucindy žezlem a ta zmizí; dánský rytíř poznává, že byla jen přeludem. Ubaldo tvrdí, že láska je vždy jen iluze (árie Ce que l'amour a de charmant), a dánský rytíř si uvědomuje, jaké nebezpečí láska znamená (árie Je vois le danger où s'expose). Ubaldo se domnívá, že on by se ošálit nedal (árie Non, je n'ai point gardé mon cœur).

Tu se objeví démon v podobě Melissy, Ubaldovy italské milenky, a láká Ubalda k odpočinku (árie D'où vient que vous vous détournez). I Ubaldo se dá zlákat (duet Melissy a Ubalda Au rapport de mes sens je n'ose ajouter foi). Dánský rytíř mu však vytrhne žezlo, dotkne se jím Melissy a i ona se rozplyne. Dánský rytíř s ironií opakuje Ubaldovi jeho vlastní slova (árie Ce que l'amour a de charmant) a oba chvátají, aby unikli dalším milostným nástrahám (duet dánského rytíře a Ubalda Fuyons les douceurs dangereuses).

(Zakletý Armidin palác) Armida odchází z místnosti; Rinaldo, bez zbroje a ověnčený květinami, ji prosí, aby jej ani na chvíli neopouštěla. Ji však trápí zlá předtucha a chtěla by se poradit s peklem, co má činit (árie Un noir pressentiment me trouble). Stále se totiž bojí, že jí Rinalda odvede touha po vítězstvích v boji. Rinaldo to považuje za vyloučení, cožpak není vojenská sláva jen marnivou iluzí (árie Que j'étais insensé de croire)? Oba si slibují lásku (duet Aimons-nous, tout nous y convie). Armida přivolá Rozkoše a skupinu šťastných milenců a milenek, aby svým tancem a zpěvem Rinalda na chvíli zabavily (balet-passacaglia a sbor Les plaisirs ont choisi pour asile). Avšak Rinaldo je posílá pryč, protože bez Armidy jej nic netěší.

Armidiny nepřítomnosti využívají Ubaldo a dánský rytíř: vstupují a ihned Rinaldovi nastaví diamantový štít. Ten pozná své poblouznění a zastydí se. Odhazuje květiny, přebírá meč a chce se s rytíři vrátit do křižáckého tábora. Nepodaří se mu však uniknout dříve, než se vrátí Armida. Ta jej chce zadržet nebo alespoň odejít s ním, třeba i jako jeho zajatkyně (recitativ Renaud! Ciel, ô mortelle peine!). Rinaldo to však odmítá a chladně ji ujišťuje o své oddanosti a o tom, že má v jeho srdci místo hned po vojenské slávě. Armidu to jen rozzuří, vyčítá mu krutost srdce a přísahá, že i po její smrti ho bude pronásledovat její stín. V nejvyšším rozrušení omdlévá. Rinaldo jí polituje a odchází s rytíři.

Když se Armida vzpamatuje, cítí velký smutek a s lítostí vzpomíná ta to, jak odmítla pomoc Nenávisti a Msty. V zoufalství svolává démony, kteří na její pokyn boří palác rozkoší, a odlétá na svém okřídleném voze (velká árie Armidy Le perfide Renaud me fuit).

• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 39–41.

• Osvobozený Jeruzalém
• Dějiny opery
• Armida (Gluck)
• Armida (Dvořák)
• Seznam francouzských oper (17. a 18. stol.)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Armida na Wikimedia Commons
• Armide v knihovně public domain hudebnin IMSLP (Petrucci Music Library)