Argentavis magnificens

Argentavis magnificens; Stratigrafický výskyt: Pozdní miocén, asi před 9 až 6,8 mil. let
	Argentavis magnificens - rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	dravci (Accipitriformers);
Čeleď	† Teratornovití (Teratornithidae);
Rod	† Argentavis; Campbell & Tonni, 1980
Binomické jméno
	Argentavis magnificens; Campbell & Tonni, 1980
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Argentavis magnificens (v překladu „velkolepý argentinský pták“) byl jedním z největších létajících ptáků v dějinách života na Zemi. Tento pták, někdy nazývaný obří teratorn, žil před 9 až 6 miliony let ve střední a severozápadní Argentině, kde byly objeveny jeho fosilie. Formálně popsán byl v roce 1980 dvojicí paleontologů.[1]

Rozměry

Argentavis nemusel mít největší rozpětí křídel ze všech známých ptáků (někteří oligocénní mořští ptáci mohli mít v rozpětí křídel až 7,5 metru), byl ale celkově nejmohutnější a nejtěžší z ptáků schopných letu. Zatímco zmíněné obří druhy dosahovaly hmotnosti asi do 40 kg, u argentavise se předpokládá až dvojnásobná hmotnost. Tento opeřenec byl tak velký, že když stál na zemi, díval by se dospělému člověku zpříma do očí.[2]

Rozpětí křídel: 5,1 až 6,1 m[3]
Plocha křídla: 8,11 m²
Plošné zatížení: cca 11,5 kg
Délka (i s peřím): 3,5 m
Výška: 1,5–1,8 m[4]
Hmotnost: 70–78 kg

Porovnání se současnými ptáky

Pro srovnání lze uvést, že žijící pták s největším rozpětím křídel je albatros stěhovavý, který má největší změřené rozpětí 3,63 m.[5] Třetihorní rod Pelagornis byl podstatně větší, měl rozpětí křídel až kolem 7 metrů.

Vyšší tlak vzduchu

Podle některých badatelů musel být v průběhu miocénu poněkud vyšší tlak vzduchu, jinak by se podobně velcí ptáci nejspíš vůbec nevznesli ze země. Odhadovaný tlak vzduchu pro bezpečný let takto velkých ptáků byl odhadnut minimálně na 1,3 bar.[6]

Odkazy

Reference

Campbell, Kenneth E. Jr.; Tonni, E.P. (1980). "A new genus of teratorn from the Huayquerian of Argentina (Aves: Teratornithidae)". Contributions in Science. Natural History Museum of Los Angeles County. 330: 59–68.
https://veda.instory.cz/1225-giganticky-sup-s-rozpetim-rogala-kdyby-stal-pred-nami-dival-by-se-nam-do-oci.html
Ksepka, D. T. (2014). "Flight performance of the largest volant bird". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 111 (29): 10624–10629. doi:10.1073/pnas.1320297111 Archivováno 1. 10. 2018 na Wayback Machine.
VIZCAÍNO, SERGIO F.; FARIÑA, RICHARD A. On the ftight capabilities and distribution of the giant Miocene bird Argentavis magnificens (Teratornithidae). Lethaia. 2007-03-29, roč. 32, čís. 4, s. 271–278. Dostupné online [cit. 2022-03-01]. ISSN 0024-1164. DOI 10.1111/j.1502-3931.1999.tb00546.x.
Wood, Gerald (1983). The Guinness Book of Animal Facts and Feats. ISBN 978-0-85112-235-9.
Alan E. R. Cannell (2020). Too big to fly? An engineering evaluation of the fossil biology of the giant birds of the Miocene in relation to their flight limitations, constraining the minimum air pressure at about 1.3 bar. Animal Biology, 70(3): 251–270. doi: https://doi.org/10.1163/15707563-bja10001

Literatura

Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2020). Soaring styles of extinct giant birds and pterosaurs. bioRxiv. 2020.10.31.354605. doi: https://doi.org/10.1101/2020.10.31.354605
Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023

Externí odkazy

SOCHA, Vladimír. Velkolepý argentinský pták. OSEL.cz [online]. 8. října 2018. Dostupné online. (česky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Campbell, Kenneth E. Jr.; Tonni, E.P. (1980). "A new genus of teratorn from the Huayquerian of Argentina (Aves: Teratornithidae)". Contributions in Science. Natural History Museum of Los Angeles County. 330: 59–68.

[2] ttps://veda.instory.cz/1225-giganticky-sup-s-rozpetim-rogala-kdyby-stal-pred-nami-dival-by-se-nam-do-oci.html

[3] Ksepka, D. T. (2014). "Flight performance of the largest volant bird". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 111 (29): 10624–10629. doi:10.1073/pnas.1320297111 Archivováno 1. 10. 2018 na Wayback Machine.

[4] VIZCAÍNO, SERGIO F.; FARIÑA, RICHARD A. On the ftight capabilities and distribution of the giant Miocene bird Argentavis magnificens (Teratornithidae). Lethaia. 2007-03-29, roč. 32, čís. 4, s. 271–278. Dostupné online [cit. 2022-03-01]. ISSN 0024-1164. DOI 10.1111/j.1502-3931.1999.tb00546.x.

[5] Wood, Gerald (1983). The Guinness Book of Animal Facts and Feats. ISBN 978-0-85112-235-9.

[6] Alan E. R. Cannell (2020). Too big to fly? An engineering evaluation of the fossil biology of the giant birds of the Miocene in relation to their flight limitations, constraining the minimum air pressure at about 1.3 bar. Animal Biology, 70(3): 251–270. doi: https://doi.org/10.1163/15707563-bja10001