Pelagornis

Pelagornis; Stratigrafický výskyt: Pozdní oligocén až raný pleistocén (asi před 25 až 2,5 miliony let)
	Rekonstrukce vzezření druhu P. chilensis
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	Odontopterygiformes;
Čeleď	Pelagornithidae;
Rod	Pelagornis; Lartet, 1857
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelagornis („pelagický pták“) byl rod velkého mořského ptáka, žijícího v období pozdního oligocénu až raného pleistocénu. Některé fosilie mohou pocházet až z období eocénu (asi před 40 miliony let).[1] Jeho fosilie byly objeveny prakticky po celém světě. Jednalo se patrně o jednoho z největších létajících ptáků všech dob.

Popis

Rekonstruovaná kostra druhu Pelagornis chilensis v muzejní expozici (pohled zdola).

Pelagornisové byli velcí ptáci s lebkou dlouhou kolem 40 cm a rozpětím křídel asi 5 až 7 metrů.[2] To z nich činilo jedny z největších letu schopných ptáků vůbec, a to s jedinou výjimkou v podobě obřího teratorna druhu Argentavis magnificens.[3]

Zajímavým anatomickým znakem těchto ptáků byly nepravé zuby, vyrůstající z okraje jejich zobáku. Ty byly součástí zobáku samotného, vyrůstaly z jeho okrajů (nikoliv jamek, jako pravé zuby) a poměrně snadno se lámaly. Po celý život ptáka nicméně dorůstaly a sloužily k lepšímu uchopení kluzké rybí kořisti. Ta byla zřejmě hlavní potravou pelagornisů. Celkově se siluetou svého těla značně podobali například dnešním albatrosům, rozpětí jejich křídel však mohlo být až dvojnásobné.

Taxonomie

Rekonstrukce lebky druhu Pelagornis sandersi.

v současnosti rozlišujeme pět platných druhů rodu Pelagornis, a sice P. miocaenus (popsaný roku 1857), P. mauretanicus (2008), P. chilensis (2010) a P. sandersi (2014). Stále není jasné, zda se jednalo o blízké příbuzné trubkonosých ptáků, pelikánů, čápů nebo spíše vrubozobých.[4] Fosilie tohoto rodu byly objeveny také na území Antarktidy.[5]

Odkazy

Reference

Goedert, James L. (1989). "Giant Late Eocene Marine Birds (Pelecaniformes: Pelagornithidae) from Northwestern Oregon". Journal of Paleontology. 63 (6): 939–944. doi: 10.1017/S0022336000036647
Ksepka, Daniel T. (2014). "Flight performance of the largest volant bird". PNAS. 111 (29): 10624–10629. doi: 10.1073/pnas.1320297111
Alexander, David E. (2007). "Ancient Argentavis soars again". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 104 (30): 12233–12234. doi: 10.1073/pnas.0705515104
Bourdon, Estelle (2005). "Osteological evidence for sister group relationship between pseudo-toothed birds (Aves: Odontopterygiformes) and waterfowls (Anseriformes)". Naturwissenschaften. 92 (12): 586–91. doi: 10.1007/s00114-005-0047-0
Cenizo, M.; Acosta Hospitaleche, C. and Reguero, M. (2015). Diversity of pseudo-toothed birds (Pelagornithidae) from the Eocene of Antarctica. Journal of Paleontology. 89(5): 870-881.

Literatura

Mayr, Gerald; Hazevoet, Cornelis J.; Dantas, Pedro & Cachāo, Mário (2008). "A sternum of a very large bony-toothed bird (Pelagornithidae) from the Miocene of Portugal". Journal of Vertebrate Paleontology. 28 (3): 762–769.
Mayr, Gerald & Rubilar-Rogers, David (2010). "Osteology of a new giant bony-toothed bird from the Miocene of Chile, with a revision of the taxonomy of Neogene Pelagornithidae". Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (5): 1313–1330.
Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2020). Soaring styles of extinct giant birds and pterosaurs. bioRxiv. 2020.10.31.354605. doi: https://doi.org/10.1101/2020.10.31.354605
Iván Meza-Vélez (2020). Reconstrucción alométrica de la capacidad de vuelo de Pelagornis chilensis Mayr & Rubilar-Rogers, 2010 (Aves: Pelagornithidae). Spanish Journal of Palaeontology. 35(2): 229-250. (španělsky). doi: https://doi.org/10.7203/sjp.35.2.18485
Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pelagornis na Wikimedia Commons
Informace na webu Prehistoric Wildlife (anglicky)
Profil na databázi Fossilworks Archivováno 11. 10. 2020 na Wayback Machine (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Goedert, James L. (1989). "Giant Late Eocene Marine Birds (Pelecaniformes: Pelagornithidae) from Northwestern Oregon". Journal of Paleontology. 63 (6): 939–944. doi: 10.1017/S0022336000036647

[2] Ksepka, Daniel T. (2014). "Flight performance of the largest volant bird". PNAS. 111 (29): 10624–10629. doi: 10.1073/pnas.1320297111

[3] Alexander, David E. (2007). "Ancient Argentavis soars again". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 104 (30): 12233–12234. doi: 10.1073/pnas.0705515104

[4] Bourdon, Estelle (2005). "Osteological evidence for sister group relationship between pseudo-toothed birds (Aves: Odontopterygiformes) and waterfowls (Anseriformes)". Naturwissenschaften. 92 (12): 586–91. doi: 10.1007/s00114-005-0047-0

[5] Cenizo, M.; Acosta Hospitaleche, C. and Reguero, M. (2015). Diversity of pseudo-toothed birds (Pelagornithidae) from the Eocene of Antarctica. Journal of Paleontology. 89(5): 870-881.