Ara šedolící

Ara šedolící obývá oblast o rozloze asi 555 000 km² rozprostírající se mezi Bolívií (severozápad), Brazílií (západ) a Peru (východ). K životu dávají tito papoušci přednost okrajům zdejších lesů například v blízkosti řek,[4] žít mohou rovněž u bažin[5] a přizpůsobili se i životu v blízkosti lidského osídlení. Lze je nalézt jak v oblastech položených ve vyšší nadmořské výšce až o 1 550 metrech, tak v nížinatých částech areálu.[6]

Tento středně velký druh papouška měří asi 41 cm a váží 207 až 294 gramů. Tělo je zbarveno odstíny zelené, která na spodní straně ocasu a křídel přechází do žlutozelené. Vrchní strana křídel je mimo zelené doplněna o modré znaky a barva vrchní strany ocasu se pohybuje mezi hnědou a červenou. Nad tímto zbarvením těla vyniká modrá hlava s šedým obličejem, který nepokrývá peří. Zobák je šedý, střední velikosti, oči u dospělců žluté, u mladých exemplářů šedivé. Jedná se společně s délkou ocasu a barvou zobáku o rozlišovací znaky, pomocí kterých lze jinak podobně zbarvené mladé ptáky odlišit od dospělců.[3][4][5][6]

O chování ary šedolícího nebylo zjištěno dostatečné množství informací. Bylo objeveno, že je geofágem – konzumuje hlínu, což je u ptáků velmi neobvyklé, skladba běžné potravy však nebyla zjištěna.[6] Je krmen semeny, zeleninou (například mrkev), ovocem jako jablky či hruškami či listy.[5] Ozývá se zvuky „graaa“[3] a tvoří malé skupinky o dvou až třech ptácích. Období rozmnožování připadá pravděpodobně na říjen až duben.[6] Samice klade do hnízda mezi třemi až čtyřmi vejci, na nichž sedí asi 26 dní, ze kterých se poté vylíhnou mláďata.[5] Ta jsou okolo dubna viděna v přítomnosti dospělých.[3]

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje tento druh za zranitelný taxon s malou (maximálně okolo 70 000 jedinců) klesající populací. Problémem je převážně obchod s těmito ptáky společně s nízkým reprodukčním potenciálem; naopak hrozba ztráty přirozeného prostředí byla k roku 2017 stále poměrně malá. Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin zařazuje tento druh do první přílohy a jsou navržena některá ochranná opatření, například výzkum velikosti populace či přesvědčování místních obyvatel k ochraně tohoto ptáka.[4]