Anton Walz

Narodil se v Břeclavi jako syn přednosty stanice. Otec brzy zemřel. Matka Antona nechala zapsat do kadetní školy v Mostu. Ve věku 19 let se stal podporučíkem. Zúčastnil se italského tažení v roce 1859 a byl raněn v bitvě u Solferina. Z armády vystoupil roku 1863 a podílel se na lednovém povstání. Po návratu do Rakouska byl zatčen a vězněn v Olomouci. V roce 1865 se vrátil do rakouské armády a získal zpět hodnost poručíka. Roku 1866 se účastnil italského tažení. Z aktivní služby vystoupil v hodnosti rytmistra. Koupil pak statek Lichtenegg ve Wartbergu a věnoval se správě svého majetku. Roku 1885 byl zvolen starostou obcí Wartberg im Mürztal a Mitterdorf im Mürztal. Zpočátku patřil mezi stoupence Georga von Schönerera, později se přiklonil k Německé lidové straně, v jejímž rámci patřil k radikálnímu křídlu.[1]

Od roku 1896[1] byl poslancem Štýrského zemského sněmu, kde působil jako předseda klubu poslanců Německé lidové strany.[2] Roku 1897 ostře kritizoval Badeniho jazyková nařízení.[1]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1901 za kurii městskou ve Štýrsku, obvod Bruck, Kapfenberg, Kindberg atd. Poslancem byl do své smrti roku 1906.[3]

Ve volbách do Říšské rady roku 1901 se uvádí jako kandidát Německé lidové strany.[4][2] V roce 1903 se po názorové roztržce utkal šavlí v duelu s poslancem Otto Steinwenderem. Po souboji se stali přáteli.[2]

Zemřel v dubnu 1906 v hotelu Wiesler ve Štýrském Hradci. Dva roky před smrtí onemocněl žilní chorobou. Léčil se v Bad Nauheim a v zimě 1905/1906 na Riviéře.[2][1]