Anton Haus

Narodil se do slovinsky mluvící rodiny v Tolminu ve Slovinsku. V šestnácti letech vstoupil v listopadu 1869 k rakousko-uherskému námořnictvu.[1] Později v 80. letech vyučoval na C. k. námořní akademii ve Fiume a zde také sepsal v roce 1891 práci Grundzüge der Ozeanographie und maritimen Meteorologie (Základy oceánografie a námořní meteorologie).

V roce 1900 se ujal velení nad korvetou SMS Donau, s níž se účastnil potlačení boxerského povstání. V Číně pak zůstal až do roku 1902. V roce 1907 byl povýšen na viceadmirála a účastnil se jako člen rakousko-uherské delegace 2. mírové konference v Haagu.[1] V roce 1912 působil ve funkci inspektora námořnictva, o rok později se 24. února stal po admirálovi Rudolfu Montecuccolim velitelem rakousko-uherského námořnictva. Dne 2. května téhož roku byl pak povýšen na admirála.[1]

Za první světové války vedl své loďstvo s opatrností (velké bitevní lodě opustily pulský přístav jen dvakrát), přesto (nebo právě proto) se mu podařilo dosáhnout nad početně silnějším nepřítelem několika vítězství. Někdy bývá kritizován za udílení rakousko-uherské imatrikulace německým ponorkám, čímž jim umožnil vést neomezenou ponorkovou válku na Středozemním moři, aniž by se zhoršily vztahy neutrálních zemí s Německem.[1] Dne 28. května 1916 byl povýšen na velkoadmirála. Byl jediným mužem, který takovouto hodnost u rakousko-uherského námořnictva kdy zastával. Zemřel 8. února 1917 po krátké nemoci, způsobené těžkým nachlazením při cestě vlakem z Vídně do Puly.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Haus na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Haus na německé Wikipedii.