Antonín Václav Slavíček

Antonín Václav Slavíček (1. ledna 1895 Rozseč[1]27. října 1938 Zlín), byl český malíř, grafik a ilustrátor.

Antonín Václav Slavíček
Vlastní podobizna (1926)
Narození1. ledna 1895
Rozseč
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. října 1938 (ve věku 43 let)
Zlín
Československo Československo
Povolánímalíř, typograf, karikaturista a grafik
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Rozseči do rodiny rolníka Václava Slavíčka. Obecnou školu absolvoval v Nové Říši a měšťanskou školu v Dačicích. Následně studoval od roku 1913 malířství a grafiku v Praze na uměleckoprůmyslové škole u prof. E. Dítěte, V. H. Brunera a K. Špilara. Po vypuknutí první světové války byl nucen studium přerušit a v roce 1915 narukoval na ruskou frontu, kde padl do zajetí. Zde těžce onemocněl, ale přesto využil možnost studovat byzantské malířství a sám rovněž maloval a provedl i několik nástěnných maleb. Do vlasti se vrátil s našimi legionáři až roku 1921 a s podlomeným zdravím. Po návratu pokračoval v nuceně přerušeném studiu na pražské uměleckoprůmyslové škole a po absolutoriu se následně usadil v Olšanech. Často navštěvoval ve Staré Říši Josefa Floriana, jemuž v letech 1922-1924 ilustroval některé knihy z jeho edice „Dobré dílo“[2]. Později přesídlil do Telče, kde v roce 1924 provedl na stěně sokolovny rozměrnější sgrafito na téma Blaník. V roce 1926 podnikl několikaměsíční studijní cestu do Paříže a po návratu se v roce 1927 oženil[3] s Annou Müllerovou. V tomto roce se chystal na cestu do Sovětského svazu, ale s cesty sešlo jelikož mu nebyla sovětskou stranou povolena. V roce 1929 opět odjel na studijní cestu do Itálie, kde studoval především staré mistry a byzantské umění v okolí Revenny. V roce 1938 se opět ozvaly válečné neduhy, znovu onemocněl a byl operován v jihlavské nemocnici. Po krátkém zlepšení jeho zdravotního stavu se náhle stav zhoršil a po druhé operaci koncem října 1938 ve Zlíně zemřel. Jeho ostatky byly převezeny do Telče a byl pohřben na hřbitově u sv. Anny.

J. A. Slavíček byl od roku 1921 členem výboru Občanské umělecké besedy, jehož časopis Život přinášel častěji reprodukce jeho prací a později byl členem Sdružení výtvarníků v Praze[4], jehož výstavy obesílal drobnými kolorovanými kresbami a akvarely. Vystavoval na četných domácích i zahraničních výstavách, dokonce až v Los Angeles. Ilustroval řadu knih edice „Dobré dílo“ a především pražského nakladatelství Družstevní práce, ale i jednotlivé knihy menších nakladatelství. Vytvořil velké množství Ex libris a navrhl také obaly pro některé telčské potravinářské provozovny.

V roce 1975 byla v malířově rodné obci Rozseči odhalena pamětní deska.

Dílo

Knižní ilustrace (výběr)

  • Alexej Remizov - „Apokryfy “, Dřevorytové ilustrace
  • Synge John Millington - „Jezdci na moři “
  • Andrew Lang - „Panna Orleánská “
  • Eysteinn Ásgrímsson - „Lilie “, staroislandská báseň
  • František Loubal - „Malá kronika národa československého “ vydáno Volnou myšlenkou, dřevoryty.
  • František Ladislav Čelakovský - „Ohlasy písní českých a ruských “, dřevoryty
  • Antonio Baldini - „Michelaccio “
  • Vikentij Veresajev - „Na slepé koleji “
  • Aleksander Serafinovič - „Železný potok “
  • Pantelejmon Serafinovič Romanov - „Rus “
  • Jaromír Hořejš - „Cigo admirál “,
  • Lev Nikolajevič Tolstoj - „Vzkříšení “ (1930), Melantrich

Zastoupení ve sbírkách

a dalších

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura

  • 1936 - Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic)
  • 1993 - Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž)
  • 2006 - Benezit: Dictionary of Artists (Volume 12: Rouco - Sommer)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.