Antonín Jaromil Kožíšek

Narodil se jako jedno ze sedmi dětí soukromého úředníka Julia Kožíška a jeho manželky Marie, rozené Zadinové.[1] Po obecné škole absolvoval čtyři třídy II. české státní reálky v Brně. Do osmnácti let žil u rodičů, měl příležitostně psát do brněnských novin (soudničky do Rovnosti) a měl požadovat úplatky za to, že nezveřejní jméno či celý případ; za to byl údajně propuštěn.[3] (Brněnská Rovnost v roce 1923 popřela, že by byl jejím zaměstnancem.[4])

Po krátkém zaměstnání v advokátní kanceláři odcestoval přes Vídeň a Itálii do Francie, kde zůstal do roku 1931. Ve Francii se roku 1926 oženil s Françoise Lessardovou, se kterou měl dceru (ta však brzy zemřela). V roce 1931 se vrátil do Československa. V dubnu 1932 mu na tuberkulózu zemřela i manželka. Dne 6. června téhož roku se podruhé oženil, s devatenáctiletou Martou Gröpelovou.[5][p 1] 4. února 1933 se jim narodil syn Ingomar.

Od roku 1932 příležitostně přispíval do denního tisku a po pobytu ve Francii na přelomu let 1934 a 1935 nastoupil v lednu 1935 stálé zaměstnání v tiskových podnicích Globus a od října téhož roku se stal v Brně redaktorem.[6]

V srpnu 1936 byl jako reportér vydavatelství Globus vyslán do Španělska, kde probíhala občanská válka. Na tuto cestu navázala cesta po Evropě. Z obou cest vytěžil reportážní knihy. Do Španělska se vrátil v červnu 1937 a květnu 1938, obě cesty vedly na území obsazená Francovými vojsky.

V květnu 1939 se mu podařilo navštívit Francii a Velkou Británii (země ještě nebyly ve válce s Německem). V Anglii se setkal s Janem Masarykem a měl se setkat i s tehejším představitelem opozice Winstonem Churchillem. O dobrých stycích s nacisty svědčí, že mu bylo umožněno navštívit Gdaňsk, tj. místo, kde začala válka s Polskem, těsně před napadením Polska Německem (válka vypukla 1. září 1939, Kožíšek se do Prahy vrátil 16. září).[7]

Po návratu z Polska se 26. září 1939 stal šéfredaktorem deníků Moravská orlice a Moravské noviny, které vydávalo nakladatelství Globus. V době svého brněnského působení několikrát vyjel do zahraničí. Od 1. května 1943 opustil brněnské redakce a stal se šéfredaktorem pražského Poledního listu.

Angažoval se též politicky. Byl členem Vlajky a Národního souručenství, pracoval ve výboru Českého svazu pro spolupráci s Němci a České ligy proti bolševismu. Především se ale angažoval v Národním svazu novinářů, kde byl v období 1940–1941 předsedou brněnské pobočky.[8]

V den 70. narozenin Emila Háchy obdržel od Emanuela Moravce Národní uměleckou cenu pro rok 1942.[9][p 2]

Antonín Kožíšek byl zatčen již 5. května 1945 a soud s ním proběhl 10.–26. března 1947. Společně s ním byli souzeni čtyři další protektorátní šéfredaktoři. Za vinu mu byla kladena novinářská podpora okupace a blízké vztahy s okupačními úřady. Důležitá byla obžaloba ze zrady, kdy během Slovenského národního povstání odevzdal Němcům vojenské písemnosti, které zanechali ustupující povstalci. Součástí obžaloby byly i jeho články proti Židům, zednářům, rotariánům a jiným jemu nepohodlným lidem. Podle rozsudku Národního soudu byl Kožíšek novinářem pracujícím ve prospěch okupantů, zrádcem a udavačem. Žádost o milost byla zamítnuta a trest smrti vykonán.[10]

Antonín Kožíšek tak byl jedním ze sedmi novinářů odsouzených po válce k trestu smrti.[p 3]

V období německé okupace měl Kožíšek napsat více než 2 500 úvodníků, článků, reportáží, rozhlasových projevů, přednášek a publikací. Publikoval nejen v periodikách, které vedl, ale i v jiných a měl přednášky v rozhlase.[11]

Dále jsou uvedeny příklady Kožíškovy novinářské činnosti:

• Úvodní sloupek Bezohledný boj proti Židům je naší povinností[12]
• Nekrolog Reinharda Heydricha[13]
• Reportáž Oděsa před rokem – Sovětské Rusko, moře bídy[14]
• Úvodní sloupek Za jednotu českého aktivismu (výzva ke společnému boji za ideje národního socialismu)[15]
• Úvodní sloupek Evropa zvítězí[16]
• Úvodní sloupek Český národ Vůdci (k narozeninám A. H.)[17]
• Úvodní sloupek České zájmy (Polední list, únor 1945)[18]
• Co víte o Židech?/Jak jsem je poznal v Sovětech (příklad antisemitského vystoupení v rozhlase 1941)[19]

• Město míru (reportáž o Švýcarsku; Brno, Moravské nakladatelství, Boh. Pištělák a spol., 1936)
• Španělsko krví zbrocené (poznámky reportéra; Brno, Občanská tiskárna, 1937)
• Zakrvácené arény (španělské reportáže; V Brně, Tiskem a nákladem Občanské tiskárny, 1938)
• Sever dnes (reportáž z Dánska a Norska, spoluautoři Antonín J. Kožíšek, Jaroslav, doprovozeno fotografiemi autorů a kresbami Františka Bezděka; Praha, Orbis, 1941
• Moře bídy (z cesty na Ukrajinu; Praha, Orbis, 1942)
• Banská Bystrica (autoři Jan Antonín Scheinost, A. Kožíšek, Karel Werner, předmluva Emanuel Moravec; Praha, Orbis, 1944)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín J. Kožíšek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Jaromil Kožíšek
• Čeští novináři ve stínu hákového kříže: Brněnský bulvárník, udavač a Hitlerův ctitel A. J. Kožíšek. iDnes. 8. 9. 2016. Dostupné online.

• VEČEŘA, Pavel. Žurnalisté mezi zradou a kolaborací [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2014 [cit. 2020-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-15.

• Vladimír Krychtálek
• Alois Kříž (novinář)
• Emanuel Vajtauer
• Národní soud