Antonín Halouzka

Antonín Halouzka (17. ledna 1860 Nové Čeladice u Rajhradu — 1902 Rajhrad) byl moravský kovář, puškař a cestovatel, který se v letech 1883 až 1886 se účastnil druhé expedice lékaře, cestovatele a etnologa Emila Holuba do Afriky, nedokončený přechod kontinentu z jihu na sever, kterou však musel po svém vážném onemocnění opustit a vrátit se do Evropy. Stal se jedním z prvních Čechů, kteří se kdy dostali na území rovníkové Afriky.

Antonín Halouzka
Narození17. ledna 1860
Nové Čeladice u Rajhradu
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1902 (ve věku 40 nebo 41 let)
Rajhrad
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení? Rajhrad
NárodnostČeši
Povoláníkovář, puškař a cestovatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život
Emil Holub, český cestovatel

Narodil se v Nových Čeladnicích, pozdější součásti Rajhradu. Vyučil se kovářem a puškařem.

Roku 1883 se přihlásil jako jeden z asi 700 dobrovolníků k druhé plánované expedici doktora Holuba do jihovýchodní Afriky. Byl vybrán mezi šest nejvhodnějších: Josef Špíral ze Šťáhlav (1845–1886), Osvald Söllner (??–1886) a Karel Bukač z Vídně (??–1886), Ignác Leeb (1857–1902) z dolnorakouského Harmannsdorfu a János Fekete (1859–1894) z uherského Csongrádu. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná řemesla. Expedice se účastnila také Holubova manželka a asistentka Rosa (Růžena).[1]

Expedice

Expedice směřovala z Kapského Města přes řeky Oranje a Vaal do země Bečuánců a Bamangwatů v dnešní Botswaně a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů a Tongů (Matoků) do dnešní Zambie. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii nedaleko Viktoriiných vodopádů. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu se Holub rozhodl poslat Antonína Halouzku zpět.[2] Pověřil ho dopravením nákladu 25 beden sebraných předmětů a záznamů z výpravy, se kterými Halouzka po několikaměsíční cestě dorazil zpět.

Zbylým členům expedice se cestu nakonec nepodařilo dokončit a koncem září roku 1887 přijeli zpět do Čech. Halouzkem dovezené materiály, které tvoří největší část exponátů sebraných výpravou, byly pak hojně využívány při následných Holubových výstavách a přednáškách.

Halouzka po návratu nadále žil v Rajhradu a živil se svým řemeslem. Holub jej zde několikrát navštívil.[3]

Úmrtí

Antonín Halouzka zemřel roku 1902 v Rajhradu ve věku 40 nebo 41 let a byl zde patrně také pohřben. Na jeho zdravotním stavu se významně podepsala cesta do Afriky a prodělané tropické nemoci. Zbylí navrátivší se účastníci cesty se po návratu rovněž nedožili nijak vysokého věku, zemřeli všichni do roku 1902, včetně Emila Holuba.

Odkazy

Reference
  1. 1042. schůzka: Afrikou se jménem Rosa. Dvojka [online]. 2015-06-14 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. (česky)
  2. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-05-04]. Dostupné online.
  3. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-05-04]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.