Viktoriiny vodopády

Viktoriiny vodopády nebo Mosi-oa-Tunya (anglicky Victoria Falls) jsou jedny z největších vodopádů na světě. Nacházejí se v jižní Africe na řece Zambezi na hranicích mezi Zambií a Zimbabwe a jsou zapsány do seznamu Světového dědictví.

Viktoriiny vodopády
Rozměry
Celková výška108 m
Šířka1800 m
Poloha
SvětadílAfrika
StátZambie Zambie, Zimbabwe Zimbabwe
Zeměpisné souřadnice17°55′29″ j. š., 25°51′29″ v. d.
Ostatní
Vodní tokZambezi
PovodíZambezi
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Viktoriiny vodopády
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státZambie Zambie
Zimbabwe Zimbabwe
Typpřírodní dědictví
Kritériumvii, viii
Odkaz509 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1989 (13. zasedání)

Historie

Vodopády byly objeveny 16. listopadu 1855 skotským cestovatelem Davidem Livingstonem a nazvány podle britské královny Viktorie.[1] V roce 1875 je prozkoumal český cestovatel Emil Holub, který je autorem jejich první mapy, která vyšla v cestopise Sedm let v jižní Africe.[2] Holub je také autorem první samostatné publikace o Viktoriiných vodopádech – útlého šestnáctistránkového sešitku The Victoria Falls - a few pages from a diary of Emil Holub, M. D. (…), který v roce 1879 vyšel v jihoafrickém městě Grahamastown (reprint v roce 2004).

Místní obyvatelstvo vodopád nazývá Mosi-oa-Tunya, což lze přeložit jako „voda, která hřmí“.[3]

Vodní režim

Šířka vodopádu je 1800 metrů. Voda padá dolů z útesu vysokého 120 m do úzkého (130 m) a hlubokého (140 m) kaňonu v čediči. Průtok v průběhu roku silně kolísá, přičemž v nejsušším období (listopad až únor) dosahuje přibližně tří procent maximálního průtoku;[3] průměrný průtok je pak 1400 m³/s.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Victoria Falls [online]. 1890-1925 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
  2. HOLUB, Emil. Sedm let v jižní Africe: příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879). Praha: J. Otto, 1880. Dostupné online.
  3. KYNČL, Jakub. Viktoriiny vodopády, opomíjený div světa. Víkend - Právo. 2019-03-15, s. 12–13.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.