Antonín Chmelík

Za první světové války byl spolupracovníkem Jiřího Stříbrného a působil v protirakouském odboji. Své vzpomínky na válečné aktivity sepsal v knize Odboj. Revoluční činnost dělníků za války.[1] Profesí byl soukromým úředníkem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.[2]

Koncem 20. let 20. století se angažoval v politických formacích, které vytvořil Jiří Stříbrný. Roku 1927 takto vznikla Slovanská strana národně socialistická. Chmelík reprezentoval stranické křídlo z Žižkova. Pak to byla Liga proti vázaným kandidátním listinám (později zvaná Národní liga), za kterou pronikl po parlamentních volbách v roce 1929 do Národního shromáždění (mandát ovšem získal až dodatečně, poté co byl poslaneckého křesla zbaven Radola Gajda). Chmelík zasedal od roku 1931 ve výkonném výboru Ligy.[3] 1. sjezd Národní ligy počátkem listopadu 1930 ho zvolil za místopředsedu pražského župního výboru strany. Byl zároveň majitelem, vydavatelem a odpovědným redaktorem týdeníku Národní liga.[4]

V parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen za Národní sjednocení, do kterého Liga dočasně vstoupila. Mandát si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939,[5] přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Strany národní jednoty.[6]

Od konce 20. let zasedal v pražském zastupitelstvu. V roce 1927 sice byl Jiří Stříbrný zvolen členem pražského zastupitelstva, ale mandát brzy složil a Chmelík tak byl faktickým zástupcem jeho politiky na komunální úrovni.[7] V roce 1930 se zde uvádí jako zástupce Strany slovanských národních socialistů. Kritizoval tehdy jako opoziční zastupitel stav obecního hospodaření.[8] V druhé polovině 30. let po odchodu stoupenců Stříbrného z Národního sjednocení tíhl k národně demokratické částí Národního sjednocení a za ni kandidoval na 3. místě kandidátky v komunálních volbách roku 1938.[7] Poté, co bylo v únoru 1939 rozpuštěno zastupitelstvo hlavního města Prahy, byl Chmelík jmenován do šedesátičlenné správní komise. Byl tehdy úředníkem pojišťovny.[9] Po německé okupaci byl členem výboru Národního souručenství.[10]