Antonín Bichler

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[3][4][5] K roku 1968 se uvádí profesně jako vedoucí technického odboru Železáren VŘSR v Třinci.[6][7]

Před volbami roku 1964 v rámci předvolební agitace zdůrazňoval, že za jeho mandátu byla postavena silnice do nejvýchodnější české obce Hrčava. Jako předseda parlamentního výboru pro hlavní výrobní odvětví a dopravu se vyjadřoval i k soupeření se Západem: „Předhonit Spojené státy ve výrobě oceli na obyvatele nebylo lehké. Stálo to hodně potu a úsilí. Bude stát i nyní hodně potu a úsilí, abychom zvítězili na frontě kvalitativních ukazatelů. Ale my tu zvítězit musíme“.[8][9]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Třinec), kde setrval do prosince 1970, kdy rezignoval.[10] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho severomoravské vedení KSČ zařadilo na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako vedoucí technického oddělení třineckých železáren.[11]