Gymnázium Aloise Jiráska

Po vzniku Československé republiky studenti zřídili vlastní samosprávu a začali hlasitě promlouvat do fungování školy. V prosinci 1918 vyhlásili jednodenní stávku a sepsali petici za odvolání profesora Huga Devoreckého. Vytýkali mu nevhodné chování ke studentům a pedagogické metody. Skupina studentů osobně intervenovala u ministra školství, profesor Devorecký pak byl ministerským výnosem přeložen na gymnázium do Plzně. Zemská školní rada vedení gymnáziu vytkla, že studentské protesty (včetně bojkotování Devoreckého hodin) tolerovalo, a organizátorům byly posléze uděleny ředitelské důtky.[11]

Od roku 1921 se profesorský sbor poprvé rozšířil o ženu – Františka Kühnová na gymnáziu vyučovala zpěv.[12] Roku 1923 se škola přestěhovala do nově postavené budovy v Masarykově čtvrti. Její slavnostní otevření doprovázel koncert ve Smetanově domě a průvod, v jehož čele studenti nesli bochník chleba jako připomínku chlebíčkové nadace Frebonie z Pernštejna.[13] V témže roce se změnil i statut školy, která se stala reformním reálným gymnáziem – klasické gymnázium sídlilo v nedalekém Vysokém Mýtě, reálné gymnázium pak v Poličce.[14]

V období protektorátu a druhé světové války byla posílena výuka němčiny, zrušen dějepis a upraveny osnovy humanitních předmětů. Následkem mnichovské dohody a odtržení Sudet z gymnázia odešlo 33 studentů a nastoupilo 55 nových. Žáci židovského původu byli v prosinci 1942 deportováni do Terezína. Ještě o rok dříve škola přišla o svou budovu, kde byla ubytována německá vojenská posádka a zřízena vojenská škola. Gymnázium pak fungovalo v prostorách někdejší městské reálky, po jejím zabrání v září 1944 sdílela budovu s průmyslovou školou a v dubnu 1945 přišla i o tyto prostory. Ve školním roce 1944/1945 byli studenti namísto pravidelné výuky svoláváni jen k příležitostným konzultacím a plnili domácí úkoly, studium navíc komplikovalo i nucené nasazení pedagogů a studentů. V dubnu 1945 byla v Mauthausenu popravena studentka gymnázia Marie Sedláčková, aktivní členka protifašistického odboje.[4]

Školní řád gymnázia vedl studenty pod hrozbou vyloučení k politické zdrženlivosti. Žáci však nelibě nesli například zavedení tykání ve škole, aktivní propagaci Československého svazu mládeže ze strany některých učitelů a další projevy politických změn roku 1948. Žákovská samospráva odmítla 24. února podpořit hodinovou generální stávku vyhlášenou Ústřední radou odborů. Jelikož se jí účastnili vyučující, výuku v této hodině vedli studenti, kteří byli v daném předmětu nejlepší ze třídy.[15]

V roce 1950 byl zatčen František Ambrož Stříteský, poslední rektor piaristické koleje, který na gymnáziu vyučoval náboženství a ruštinu. V inscenovaném procesu byly následně odsouzeny i dvě desítky litomyšlských studentů za rozvracení lidově demokratického zřízení. Byli mezi nimi i právě gymnazisté, kteří odmítli podpořit generální stávku. Rozsudek poslal 24 odsouzených do vězení celkem na 220 let, studenti byli navíc vyloučeni ze všech škol třetího stupně v Československu.[16]

Komunistický režim mezi roky 1948 a 1989 několikrát změnil koncepci školství, což se odráželo i na fungování gymnázia. Zákon o základní úpravě jednotného školství zkrátil osmileté studium na pětileté a později čtyřleté.[4] Od roku 1953 v Litomyšli fungovala jedenáctiletá střední škola, což v praxi znamenalo zkrácení gymnázia o další rok. V polovině 50. let přibylo večerní studium pro pracující. Pro školní rok 1959/1960 se jedenáctiletá škola stala dvanáctiletou, která byla v následujícím roce rozdělena na základní devítiletou školu a střední všeobecně vzdělávací školu. Ty byly do roku 1968 organizačně dál spojené, následně bylo obnoveno čtyřleté gymnázium s volbou humanitního či přírodovědného zaměření.[4] Osmileté studium bylo obnoveno až po sametové revoluci, od září 1990. V témže roce škola oslavila 350. výročí a přijala čestný název Gymnázium Aloise Jiráska.[4]

• Alois Vojtěch Šembera (1807–1882), jazykovědec a literární historik[21]
• František August Brauner (1810–1880), právník a politik[22]
• Josef Štěpánek (1842–1915), historik a spisovatel[21]
• Karel Zahradník (1848–1916), matematik a první rektor České vysoké školy technické v Brně[23]
• Josef Theurer (1862–1928), matematik a fyzik, rektor Vysoké školy báňské[24]
• František Klapálek (1863–1919), entomolog, první předseda České společnosti entomologické[25]
• Zdeněk Nejedlý (1878–1962), historik a komunistický politik, ministr školství[26]
• František Hoffmann (1920-2015), historik a archivář
• Josef Špak (1929–2016), biskup-patriarcha Církve československé husitské[27]

• KOVÁŘ, Josef; SKŘIVÁNEK, Milan. Tři sta padesát let litomyšlského gymnázia. [s.l.]: Gymnázium Litomyšl, 1990. 112 s. (česky)
• GLOSER, Jaroslav Jan. Litomyšl : městem krok za krokem. [s.l.]: Argo, 2005. 366 s. ISBN 80-7203-749-8. (česky)

• Piaristická kolej (Litomyšl)
• Seznam gymnázií v Česku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gymnázium Aloise Jiráska na Wikimedia Commons

• Oficiální stránky Gymnázia Aloise Jiráska
• Informace o nové budově gymnázia v katalogu Národního památkového ústavu