Antonín Alexandr z Magni

Když v roce 1771 v osobě Jan Josefa z Götzenu vymřela mužská (katolická) linie hrabat z Götzenu, zdědila statky v Eckersdorfu v Kladském hrabství jeho sestra Františka, provdaná z Magni. Po její smrti v roce 1780 přešel majetek na jejího syna Antonína Alexandra.

Ten v letech 1795 až 1812 získal dalších dvanáct statků, z nichž některé byly předlužené nebo zpustlé. Na nich zavedl nový způsob řízení podle zásad tehdejšího „racionálního zemědělství“ a následně se staly vzorem moderních farem. Jeho nový osevní postup a střídání plodin, používání přírodních a minerálních hnojiv a nových metod meliorace umožnilo plné využití potenciálu půdy a zvýšit výnosy.

Své ovce nakupoval Antonín Alexandr ve Španělsku, na Moravě a v Uhrách. Velkého úspěchu dosáhl v chovem ovcí merino. Díky výrobě nejjemnější vlny, podobné vysoce kvalitní anglické vlně dosáhl na trhu vysokých zisků. Na konci 18. století bylo na jeho statcích asi 8000 ovcí, a byl tak zřejmě největším chovatelem ovcí v německých zemích. Své chovné ovce prodával do Braniborska a Polska.

V chovu skotu Antonín Alexandr zušlechťoval původní zvířata chovnými zvířaty ze Švýcar, Tyrolska a Štýrska, což umožnilo dosáhnout vyšších výnosů mléka i masa.

Kromě zemědělství se hrabě věnoval také dalším hospodářskými odvětvími, jako těžba uhlí v revíru Nová Ruda a sklárenství s uhelnou pecí. V oblasti lesnictví byly zřízeny velké dřevozpracující provozy a pily.

Po smrti Antonína Alexandra převzal panství jeho syn Antonín, který pokračoval v otcových zemědělských a podnikatelských úspěších. V roce 1829 založil v Eckersdorfu továrnu na cukrovou řepu, která byla rozšířena na moderní a výnosný velkoprovoz a sloužila jako vzor pro další začínající podniky v Německu. Až do roku 1907 ji provozovali jeho potomci.