Antonín Řivnáč

Narodil se jako syn Františka Řivnáče (1807–1888), jehož knihkupectví (založené roku 1848) bylo po desetiletí důležitým střediskem českého obrozeneckého života. Antonín nastoupil do závodu jako patnáctiletý 1. listopadu 1858. V roce 1873 se stal společníkem a roku 1885, po odchodu otce na odpočinek, převzal vedení firmy.[1] Udržel její dobrou pověst i významné obchodní vztahy (např. komisní prodej publikací Muzea království českého, Královské české společnosti nauk, Matice české a moravské).[2] Knihkupectví sídlilo nejprve společně s Muzeem království českého v někdejším Nostickém paláci v ulici Na příkopě.[3] V 90. letech byl palác zbořen kvůli výstavbě budovy Zemské banky (dnes Živnostenská banka, resp. UniCredit)[4] a obchod se na dva a půl roku přesunul na Ferdinandovu třídu.[3] Po dokončení stavby se Řivnáč vrátil a otevřel v nové budově výstavné knihkupectví s rozsáhlými prodejními prostorami v přízemí a mezaninu a skladem s distribucí v suterénu. Zaměstnával tam 27 pracovníků.[3]

Hrob Antonína Řivnáče na Olšanských hřbitovech v Praze

Ve svém nakladatelství vydal několik významných odborných publikací, jako např. Dějepis města Prahy a Dějiny Království českého (autor: Václav Vladivoj Tomek) a slavný Průvodce po Království českém (autor: František Adolf Borovský).[2] Padesáté výročí tohoto závodu, který se řadil mezi přední česká i rakouská knihkupectví, připomněly v roce 1898 hlavní české časopisy.[1][3]

Antonín Řivnáč byl aktivní i v pražském společenském a obchodním životě. Spoluzakládal obchodní spolek Merkur, Českou grafickou unii a Českoslovanskou akademii obchodní, které prospěl svými zkušenostmi i jako první a dlouholetý jednatel. Působil jako první místopředseda pražské obchodní komory, od roku 1902 prezident Obchodní a živnostenské komory, předseda grémia pražských knihkupců[5], volený ředitel Zemské banky a člen kuratoria Uměleckoprůmyslového muzea.[1] Později se stal císařským radou a členem panské sněmovny. Současníci jej považovali za obětavého a cílevědomého organizátora.[2] Za podnikatelské i umělecké zásluhy obdržel řadu vyznamenání, mj. Řád Františka Josefa a Řád železné koruny.[5]

Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.